Chtěl bych vám předat pár slov povzbuzení ze Žalmu 13.
Král David napsal: „Jak dlouho ještě, Hospodine? Zapomeneš na mě navěky? Jak dlouho ještě budeš ukrývat přede mnou svou tvář? Dokdy se budu muset radit jen se svou duší a v srdci mít každého dne žal?“ (Žalm 13, 1-2) Zní to, jako by David měl pocit, že ho Bůh nechal trpět a každý den se budit s černým mrakem, který nad ním visel. Jednu David ze zoufalství řekl: „Bože, bude tento pocit izolace trvat navždy? Kdy mi odpovíš na modlitby?“
Když nás přepadnou potíže, pod jejich tlakem klesáme. I v tuto chvíli někdo, kdo čte tato slova, klesá pod příšernou tíhou situace, která se zdá být neřešitelná. Je na pokraji totálního zoufalství a doufá v sebemenší úlevu. Snažil se už vymyslet mnohá východiska z potíží, ale jeden plán za druhým selhal. Už ho nenapadá žádné další řešení. Je na konci svých sil.
Jak je šťastný, když uvidí paprsek naděje, trochu slunečního svitu, ale pak ho znovu zavalí zoufalství. Pamatujte, že David zažíval stejné problémy a to byl mužem podle Božího srdce. Na Davidovi vidíme velkou důvěru v Pána, ale i on prošel těžkými obdobími, jak čteme v tomto žalmu.
Jak David povstal z propasti zoufalství? „Já v tvé milosrdenství však doufám; nad tvou spásou mé srdce zajásá, Hospodinu svou píseň zazpívám: Jak dobrotivě se ke mně zachoval.“ (Žalm 13, 5-6)
Rád bych se ještě s vámi podělil o důvody, proč v zkouškách důvěřovat Bohu. Který Otec by živil všechna stvoření na zemi, a přitom zanedbával své děti? Ježíš nás nabádal, abychom si nedělali starosti o své každodenní potřeby a problémy, „neboť on se o vás stará“ (viz Matouš 6, 25-34). Opravdu, Pán vás miluje a slyší vaše nářky. Držte se jeho slibů. Trpělivě na něj čekejte. Nikdy nezklame.