BŮH MÁ ZALÍBENÍ VE SVÉM SYNU

Bůh řekl Izajášovi o služebníkovi, ze kterého se těší jeho srdce: „Hle, můj služebník, kterého podepírám, můj vyvolený, jehož si má duše oblíbila. Vložil jsem na něj svého Ducha, a přinese právo národům“ (Izajáš 42,1).

Kdo je ten, koho Bůh zachová, podepírá a střeží každý jeho krok? Kdo je ten jeho vyvolený, ve kterém má zalíbení?

Odpověď najdeme v Matoušově evangeliu: „Jakmile byl Ježíš pokřtěn, vystoupil hned z vody a hle, otevřela se mu nebesa a spatřil Božího Ducha, jak sestupuje z nebe jako holubice a přichází na něj. Vtom se z nebe ozval hlas: ‚Toto je můj milovaný Syn, kterého jsem si oblíbil.‘ “ (Matouš 3,16-17)

Hebrejské slovo, které je zde přeloženo „jsem si oblíbil“ je „potěšení“. Bůh tím říkal: „Moje duše má potěšení z mého Syna, Ježíše Krista!“

V celém Starém zákoně bylo Bohu obětováno nespočetné množství ovcí a dobytka. Po staletí tekly řeky zvířecí krve, ale Bible říká, že žádná z těchto obětí nepřinesla Bohu potěšení: „… krev býků a kozlů nemůže hříchy nikdy odstranit … V zápalné oběti ani v oběti za hřích jsi nenašel zalíbení“ (Židům 10,4.6). V dalším verši čteme Ježíšova podivuhodná slova: „Zde jsem, Bože, abych konal tvou vůli“ (Židům 10,7).

Kristus přišel na zem, aby udělal to, co žádná zvířecí oběť nedokázala. Bůh zde na zemi připravil pro Ježíše fyzické tělo, které bylo konečnou, dokonalou obětí. „A proto Kristus, když přichází na svět, říká: ‚Oběti ani dary sis nepřál, místo toho jsi mi připravil tělo‘ “ (Židům 10,5).

Milovaní, Bůh se pokořil kvůli nám. Uzavřel se do lidského lůna a přijal naši přirozenost. Vzdal se nebeského bohatství, aby se stal chudým, a dal svůj život, aby nás vykoupil.