Možná, že právě teď prohráváš zápas s pokušením. Ať už bojuješ s čímkoli, rozhodl ses, že od Pána neutečeš. Odmítl jsi poddat se hříchu. Naopak, bereš si k srdci Boží slovo. Avšak stejně jako David jsi už unavený. Dospěl jsi do stavu naprosté bezmoci. Nepřítel tě zaplavuje zoufalstvím a lží.
Tvá zkouška se může zdát zcela nepochopitelnou a nevysvětlitelnou, chci ale, abys věděl, že ať už prožíváš cokoli, Duch svatý ti chce zjevit toto: „Kdo je Bůh jako ty, který snímá nepravost, promíjí nevěrnost pozůstatku svého dědictví! Nesetrvává v hněvu, neboť si oblíbil milosrdenství. Opět se nad námi slituje, rozšlape naše nepravosti. Do mořských hlubin vhodíš všechny jejich hříchy“ (Micheáš 7,18-19).
Jak se náš Pán liší od všech ostatních bohů uctívaných po celém světě? Samozřejmě, že víme, že náš Bůh je vyvýšený nade všemi, oddělený ode všech. Avšak je nám jasný jeden způsob, kterým se náš Pán odlišuje od všech ostatních, a tím je jeho jméno: Bůh, který odpouští. Písmo zjevuje našeho Pána jako Boha, který promíjí, jako jediného Boha, který má moc odpustit hřích.
Vidíme, že toto Boží jméno je potvrzené v celém Písmu. Nehemjáš prohlásil: „Ty jsi však Bůh ochotný odpouštět, milostivý a soucitný, shovívavý a nesmírně milosrdný, proto jsi je neopustil“ (Nehemjáš 9,17).
Mojžíš požádal Hospodina, aby mu zjevil svou slávu. Nebylo mu dovoleno spatřit Boží tvář, avšak Hospodin zjevil Mojžíši svou slávu tím, že mu zjevil své jméno. „Hospodin, Hospodin! Bůh plný slitování a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný a věrný, který osvědčuje milosrdenství tisícům pokolení, který odpouští vinu, přestoupení a hřích“ (Exodus 34,6-7).
David nám předává tentýž popis Boha, když píše: „Neboť ty jsi, Panovníku, dobrý a nabízíš odpuštění; ke všem, kdo tě volají, jsi nejvýš milosrdný“ (Žalm 86,5).
Náš Bůh nás v zápasech neopouští. Je připraven odpustit a přivést nás zpět k sobě.