Boží lid v Judsku měl problém - pochybovali o Boží ochotě a moci vykoupit lidi, v nichž zakořenilo odpadlictví a modlářství. Řekli: ‚Marné řeči! Budeme žít podle svých vlastních plánů, každý se budeme řídit svým zarputilým a zlým srdcem.‘ “ (Jeremiáš 18,12) Judejci si mysleli: „Zašli jsme příliš daleko a není cesty zpět. Opustili jsme Pána, zesměšnili ho, zavrhli jsme ho a trápili ho. Je příliš pozdě. Ani Bůh nás nemůže přivést zpátky.“
Po všech těch letech ve službě musím stále bojovat s tímto myšlením. Možná se cítíš stejně. Možná někdo, koho miluješ, je ateista, zlý a bezbožný. Jsi přesvědčen, že ho nelze zachránit.
Hospodin řekl Judovi: „Což je má ruka krátká k vykoupení?“ (Izajáš 50,2) Zkrátit znamená „useknout“. Bůh tím říkal: „Pověz mi, usekl nepřítel mou mocnou paži? Ztratil jsem moc zachránit? Ne! Moje mocná paže vysušila Rudé moře. Zastřela nebe temnotou. Otevřela slepé oči. Viděl jsi, že zachraňuji až do krajnosti. Jak si tedy můžeš myslet, že jsem ztratil moc tě vykoupit?“
Kdy Bůh ztratil moc zachránit nejhoršího hříšníka na zemi? Kdy ztratil ochotu vysvobodit ztracené, beznadějné lidi, i když se za ně nikdo nemodlí? Rozhodl by se Bůh nespasit členy tvé rodiny, za které se věrně postíš a modlíš? Rozhodně ne. Musíme k němu ve víře volat: „Ach, Pane, ty můžeš spasit Wall Street. Můžeš vykoupit hříšníky a zločince v New Yorku nebo kdekoliv jinde. Můžeš spasit nevěřící v každém národě i kteréhokoli člena mé rodiny. Tvá paže není krátká. Můžeš zachránit kohokoli!“
Nevěř, že Boží ruka byla zkrácena. Místo toho věř, že může nemožné. Přijmi jeho lásku a milosrdenství, jeho nataženou paži, mající veškerou moc k záchraně. Máme se modlit a být trpěliví a on shromáždí naše milované jednoho po druhém v pravý čas!
„ ‚Vraťte se, můj odvrácený lide,‘ praví Hospodin, ‚vždyť já jsem vaším manželem. Přijmu vás, po jednom z města, po dvou z rodiny, a přivedu vás na Sion.‘ “ (Jeremiáš 3,14)