Bůh vzal malý izraelský národ a izoloval jej v poušti. Umístil je do školy a zkoušel je, aby z nich vytvořil lidi, kteří mu budou důvěřovat bez ohledu na okolnosti. Chtěl, aby Izrael svědčil: „Dokážu projít jakoukoli zkouškou, jakoukoli obtíží, dokonce i těmi, které přesahují mé schopnosti. Jak? Vím, že můj Bůh je se mnou v každé zkoušce. Vždy mě jimi provede.“
Zamyslete se nad Mojžíšovým prohlášením: „Pokořil tě, nechal tě hladovět … aby tě přivedl k poznání, že člověk nežije jenom chlebem, ale že člověk žije vším, co vychází z Hospodinových úst.“ (Deuteronomium 8,3)
Jedna z nejhorších zkoušek, kterou člověk podstoupil, je zaznamenána v Jobovi. Při tragické nehodě Job ztratil všechny děti a potom přišel i o majetek. Nakonec přišel o zdraví. Všechno se to stalo v tak krátké době, že to bylo naprosto zdrcující.
Bůh postavil Joba na tuto cestu a jen on věděl, kam to nakonec povede. Bylo to připravený plán, Bůh dokonce dovolil satanovi, aby Joba sužoval. Proto Job v ničem z toho, co prožíval, Boha neviděl. „Půjdu-li vpřed, on tam není, pakliže nazpět, též ho nepostřehnu, jestliže něco učiní vlevo, nezahlédnu ho, jestliže se skryje napravo, rovněž ho neuvidím. Zato on zná moji cestu; kdyby mě vyzkoušel, vyjdu jako zlato.“ (Job 23,8–10) Je to neuvěřitelné prohlášení, zvláště pochopíme-li, v jakém kontextu to Job řekl.
Job říkal: „Bůh ví o všem, co snáším. Zná cestu přes to všechno. Můj Pán mě právě teď zkouší. Jsem si jistý, že mě tím provede, a posílí mou víru. Vyjdu s vírou vzácnější než zlato.“
Bůh vždy chtěl mít lidi, kteří by na něm byli před očima světa zcela závislí. Pán nám říká: „Zorganizoval jsem vaši zkoušku. Čekám, až přijdeš na konec svého snažení. Dovolím, aby ses stal bezmocný, takže to bude ode mě vyžadovat zázrak vysvobození.“ Pán dodnes hledá lidi, kteří se na něj budou plně spoléhat. Chce, aby nespasený svět viděl, že mocně pracuje pro ty, kteří ho milují.