Už vás unavilo žít jako chudáci, když vám Bůh nabízí vše, co potřebujete? Nejspíš se soustředíte na špatné věci. Máte tendenci zabývat se svými slabostmi, pokušeními, chybami a tím, co zlého se stalo v minulosti? Ztrácíte odvahu, když se podíváte do svého srdce? Dovolili jste, aby vás vina přemohla?
Milovaní, máte hledět na Ježíše, původce a dokonavatele víry! Když se objeví satan a poukáže na nějakou vaši slabost, máte právo odpovědět: „Můj Bůh už to vše ví a stále mě miluje. Dal mi všechno, co budu potřebovat, abych zvítězil a vítězství si udržel.“
„Kdyby nás odsuzovalo naše vlastní srdce, co teprve Bůh, který je větší než naše srdce a ví všechno!“ (1. Janova 3,20) Bůh ví o tobě všechno a stále tě miluje natolik, že říká: „Pojď dál, čekám na tebe, vezmi si, co potřebuješ!“
Dveře do jeho zásobárny, která je naplněná, až přetéká, jsou doširoka otevřené. Bůh tě nabádá: „Proto přistupme k trůnu milosti se smělou důvěrou, abychom došli milosrdenství a našli milost, když potřebujeme pomoci.“ (Židům 4,16)
Kolik let jsi zůstával venku? Máš Otce, který pro tebe shromažďuje velký poklad, a přesto sis jej nenárokoval. Příběh marnotratného syna (Lukáš 15,11-32) ukazuje, že když syn přišel a užíval Otcův poklad, obdržel dvojí užitek. Mohl žít pozemský život v hojnosti, a po smrti se radovat z věčného dědictví.
Starší bratr, který zůstal doma, poslouchal otce a nikdy ho nezklamal, spáchal větší hřích. Ano, je hříchem promrhat Otcovy prostředky na smyslný život, ale mnohem větší hřích je odmítnout velkou Otcovu lásku tím, že si nenárokujeme bohatství, které nám nabízí.
Marnotratník nebyl potrestán, ani mu nebyl připomenut jeho hřích, protože Bůh by nedovolil, aby hřích byl překážkou v uzdravení vztahů. V synově srdci už bylo opravdové pokání, stejně jako byl zármutek v Božím srdci; a tak nastal čas hostiny. Staršímu synu Otec řekl: „Tvůj bratr byl mrtev a ožil, byl ztracen, ale nyní je zpátky doma. Je mu odpuštěno a nyní je čas se radovat a být šťastný!“