ŽIVOT DÁVÁNÍ

Otcovou přirozeností je dávat. Dítě vyrůstající v dávající rodině se učí dělit s druhými a Ježíš má stejně jako jeho Otec v povaze dávat. Nyní nás Ježíš zve, abychom pokračovali v rodinné tradici skrze dávající život.

K tomu nám Kristus poskytl při poslední večeři mocný obraz. Zvedl chléb a víno a řekl: „Tento chléb je mé tělo, které se za vás láme. Tento kalich je má krev, která se za vás vylévá.“ (viz Marek 14,22-23) Všimněte si, co Ježíš udělal s chlebem: Požehnal ho, lámal ho a dával ho. Tím nám Kristus ukazuje, jak vypadá vydaný život. Takový život je požehnaný, je zlomený a je rozdaný. Takto vypadá být synem či dcerou živého Boha.

To je hlavní rozdíl mezi běžným člověkem, jehož prvořadým cílem je uspokojovat vlastní potřeby, a někým, kdo nalezl smysl života a vydává se pro druhé. V Kristu jsme povoláni ke změně od života „získávání“ k životu „dávání“. Ježíš nás k této proměně zmocňuje Duchem a nahrazuje našeho světského ducha svým vlastním Duchem. Říká nám: „Požehnal jsem ti a nyní máš tato požehnání rozdávat.“

Je to slavná teologie – jedná se ale o nejobtížnější proměnu, jakou kdy v životě projdeme. Mnoho nejprodávanějších křesťanských knih se zaměřuje na život „získávání“. Jejich hlavním námětem je Bůh toužící žehnat svým dětem. Víme, že takový Bůh skutečně je, že jeho přirozeností je dávat. Opravdu chce požehnat naše manželství, zdraví a finance. Tyto nejprodávanější knihy mají své opodstatnění, a já připouštím, že sám z některých čerpám pomoc. Je však něco mnohem lepšího než požehnaný život dostávání, a tím je lámaný život dávání.

Pamatujte, že Ježíš žehnal, lámal a rozdával. V církvi se často tento proces po prvním kroku přeruší. Mnoho křesťanů se nedostane za požehnání. Nedovolí, aby jejich životy byly před Bohem rozlomeny, takže nikdy nedosáhnou posledního kroku dávání. Proto nikdy nevidí naplnění toho, co Bůh zamýšlí, když nám žehná.