ON ŘÍKÁ, ŽE TI POŽEHNAL

Mnoho křesťanů si to nepřizná, ale hluboko uvnitř si myslí, že Boží milost je moc dobrá na to, aby byla pravdivá. Myslí si, že jim získala příliš mnoho svobody, a tak se drží skutků, protože jsou přesvědčeni, že je to jediná věc, která je udrží na cestě spravedlnosti.

Pavel předvídal toto myšlení, které končí mrtvými skutky: „Co z toho plyne? Máme snad hřešit, protože nejsme pod zákonem, ale pod milostí? Naprosto ne! Víte přece, když se někomu zavazujete k poslušné službě, že se stáváte služebníky toho, koho posloucháte – buď otročíte hříchu, a to vede k smrti, nebo posloucháte Boha, a to vede k spravedlnosti. Díky Bohu za to, že jste sice byli služebníky hříchu, ale potom jste se ze srdce přiklonili k tomu učení, které vám bylo odevzdáno.“ (Římanům 6,15-17)

Na jaké učení se Pavel odvolává? Že nás nyní vlastní milost Ježíše Krista! Proto už dále nehřešíme jako dříve, protože už jsme novým stvořením. „Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové!“ (2. Korintským 5,17) Nakonec Pavel říká: „Právě tak jste se i vy, bratří moji, stali mrtvými pro zákon skrze tělo Kristovo, abyste se oddali jinému, tomu, který byl vzkříšen z mrtvých, a tak nesli ovoce Bohu.“ (Římanům 7,4)

Nový život, který nám byl dán – život Krista samotného – nás obnovuje, abychom Kristu sloužili ve svobodě, pokoji a radosti. Osvobozeni z vyčerpávajících povinností můžeme nyní s Davidem volat: „Mou radostí je konat tvou vůli“ (viz Žalm 40,9). Táhne nás to svědčit o Ježíši světu, který hladoví a zoufale touží po jeho milosti. Jednoduše řečeno: Milost plodí výsledky!

Příteli, nemůžeš vymámit život z něčeho, co je mrtvé. Pouze Ježíš má moc vzkřísit starého, mrtvého člověka k novému životu. Taková milost je nepochopitelná, tak daleká od našeho chápání, že ji v tomto životě nikdy plně nepochopíme. Stejně tak jí sami nikdy nebudeme schopni dosáhnout. Tak odlož všechno a vykroč do nového života, kterým tě Ježíš požehnal. On už nad tebou vyslovil požehnání, tak ho přijmi