Téma díkůvzdání mi přišlo na mysl nedávno, v době, kdy jsem prožíval velké těžkosti. Naše církevní budova právě potřebovala větší investice. Taky problémy lidí narůstaly. Vypadalo to, že každý, koho jsem znal, procházel těžkostmi a já jsem cítil břemeno toho všeho.
Šel jsem do své kanceláře, posadil jsem se a litoval se. Začal jsem si stěžovat Bohu: „Pane, jak dlouho mě ponecháš v tomto ohni? Jak dlouho se musím modlit za všechny tyto věci a čekat než něco uděláš? Kdy mi odpovíš, Bože?“
Najednou jsem ucítil vanutí Ducha svatého a cítil jsem se zahanben. Duch šeptal do mého srdce: „Začni mi děkovat, Davide. Přines mi oběť díků za všechny minulé věci, které jsem pro tebe udělal i za to, co ještě udělám v budoucnosti. Vzdej mi oběť díků a uvidíš, jak najednou bude všechno vypadat jinak!“
Když jsem uslyšel ta slova, divil jsem se: „Co Pán myslí tou ‚obětí díků‘?“ Podíval jsem se na tento slovní obrat v Písmu a byl jsem udiven všemi těmi odkazy, které jsem našel.
„Ať mu obětují oběť díků, ať s plesáním vypravují o všech jeho skutcích“ (Žalm 107,22).
„Tobě obětuji oběť díků a budu vzývat Hospodinovo jméno“ (Žalm 116,17).
„Vstupme před jeho tvář s díkůvzdáním, oslavujme ho hlaholem žalmů!“ (Žalm 95,2)
„Vstupte do jeho bran s díkůvzdáním, do nádvoří jeho s chvalozpěvem! Vzdávejte mu chválu, dobrořečte jeho jménu“ (Žalm 100,4).
Žijeme v době, kdy náš velekněz Ježíš už vykonal oběť vlastní krve, aby nás vykoupil z hříchů. Kristus smazal všechny naše viny, takže nikdy nebudou použity proti nám. Pro nás je dílo vykoupení dokonáno.
Už nemusíme přinášet Bohu oběť krve nebo oběti stříbra a zlata na vykoupení. Místo toho mu máme přinášet oběť díků. „Přinášejme tedy skrze Ježíše stále oběť chvály Bohu; totiž ovoce rtů oslavujících jeho jméno“ (Židům 13,15). „Ovocem rtů“ je vděčnost!