Kdykoli jsem jako dítě řekl něco nepěkného, maminka mi vymyla ústa mýdlem. Avšak nebyla to moje ústa, která potřebovala očistit; bylo to moje srdce! Pochopte, váš jazyk říká pouze to, co je ve vašem srdci. Ježíš řekl, že nezodpovědná, lehkovážná, zlá slova vychází ze zlého, nečistého srdce.
My, věřící, často nebereme vážně Pánova slova o zkrocení svých jazyků. Pán o tom mluví jako o záležitosti srdce. Nejen, že lehkovážná slova znevažují veškerou duchovnost, ale také odhalují, že srdce je nečisté.
Jestliže pomlouvám, vtipkuji, nadávám na druhé lidi, zvyšuji hlas a křičím na svou rodinu, musím se sám sebe zeptat: „Co nečistého a špinavého ve mně zůstalo, že dosud mluvím tímto způsobem?“
Musím prozkoumat své srdce a zeptat se: „Odkud to pochází? Musí ve mně být něco, co jsem dosud neviděl, jinak bych takové věci neříkal. Proč stále ještě pomlouvám? Proč vyslovuji zlá, nelaskavá slova? Jaké pevnosti stále ještě existují hluboko v mém srdci?“
Ježíš přikládal slovům velkou váhu. „Jak může být vaše řeč dobrá, když jste zlí? Čím srdce přetéká, to ústa mluví. Dobrý člověk z dobrého pokladu srdce vynáší dobré; zlý člověk ze zlého pokladu vynáší zlé.“ (Matouš 12,34-35) Ježíš tím říkal: „Jestliže neovládáš svůj jazyk – hádáš se, stěžuješ si, reptáš, klábosíš – ukazuje to na vážný problém ve tvém srdci.“
Kdykoli mi ze rtů vyjde něco nečistého, musím se zastavit a říct Pánu: „Pane, v mém srdci musí být stále kořen hříchu. Odkryj hlubiny mého srdce a vytrhni kořeny hořkosti, pýchy, žárlivosti, všechno, z čeho to může pocházet.“ Bůh nám chce pomoci vypořádat se s každým hříchem, který nás svírá. Stačí ho poprosit; on to vykoření a úplně vyléčí.