Král David byl známý tím, že plně důvěřoval Bohu. Následující verše, které napsal, jsou tak hlavní myšlenkou jeho života:
„Hospodin je má síla a můj štít, v něho doufá mé srdce.
Dostalo se mi pomoci, proto mé srdce jásá, proto mu budu
vzdávat chválu svou písní“ (Žalm 28, 7).
Tohle pro Davida nebyla jen slova. Z Písma víme, že v jedné události svého života za druhou prokázal David velkou víru v neskutečných situacích.
VELKÉ ČINY
David skrze víru v Boha učinil velké věci:
- Zabil lva a medvěda holýma rukama.
- Zabil pelištejského obra Goliáše.
- Unikl, když se ho Saul pokoušel zabít.
- Nad všemi nepřáteli slavně zvítězil.
Později byl skrze víru a pokání znovu dosazen na trůn poté, co se ho jeho syn Abšalóm pokusil zabít.
Ve všech těchto chvílích se David chlubil v Hospodinu:
„Jak velká je dobrota, kterou chováš vůči těm, kdo se tě bojí! Před lidskými syny ji prokazuješ těm, kdo v tobě hledají útočiště” (Žalm 31, 20).
Není divu, že Písmo nazývá Davida mužem podle Božího srdce!
Písmo také říká, že tento požehnaný muž podlehl pokušení a strávil dny, týdny, měsíce v bolesti a utrpení nad svými zkouškami a prohrami. David také prošel vážnými depresivními stavy; píše, že se cítil velmi osamělý a často usínal s pláčem. Občas prožíval takové trápení a soužení, že si přál zemřít.
Přesto ani během let toho největšího utrpení neztratil David víru. Jen málo lidí z Bible bylo zkoušeno, sužováno a prověřováno tak jako David. Ale on z toho všeho vyšel s ještě větší vírou.