Náboženští lidé mají sklon se zaměřovat více na temnotu než na světlo. Slyšel jsem tolik křesťanů v hořkosti vykřikovat slova: "Kultura je špatná", nebo " Vláda je na vinně, " a také "tato zvláštní zájmová skupina má špatný vliv." Pokud chodíte jako Ježíš, nebudete proklínat temnotu, protože jste zaměřeni na světlo, které přinášíte. Dovolte mi to vysvětlit.
Představte si, že sedíte ve sboru, když náhle zhasnou světla a celé místo je ponořeno do úplné temnoty. Když údržbář rozsvítí jen jedno malé světélko v místnosti, všichni ho mohou vidět bez ohledu na to, kde se přesně nachází. Příteli, to je obraz tebe v úplně temném světě. Nezáleží na tom jak velká temnota je, tvé světlo může být viditelné pro všechny v blízkosti. Nemůže být skryto, nechme ho zářit! Pak není potřeba se zabývat rozhovory o naší kultuře plnými strachu a zloby.
Tento způsob života vás nejen vyvede z náboženského "módu", ale také vás přenese do Pánovy lásky. Toho nikdy nemůžeme dosáhnout žádným náboženským výkonem. Jak nám připomíná Jan," My milujeme, neboť On první miloval nás" (1. Janův 4:19).
Pokud se snažíme vykonat Boží dílo naší vlastní silou, vzdáleni od Jeho lásky, nemůže to být v moci. Pavel upozorňuje, "Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, a lásku bych neměl, jsem jako dunící kov nebo zvučící činel" (1. Korintským 13:1).
Naopak, Kristova láska nám dává zvěstovat všude s nekonečnou mocí z nebes: "Láska nikdy nezanikne. Proroctví - ta pominou; jazyky - ty utichnou; poznání - to pomine. Neboť jen částečně poznáváme a částečně prorokujeme. Když však přijde to, co je dokonalé (láska), pomine to, co je částečné. (1. Korintským 13:8-10).