Ježíš nás volá, abychom přestali přemýšlet o zítřku a odevzdali svou budoucnost zcela do jeho rukou: „Nemějte tedy starosti. Neříkejte: ‚Co budeme jíst? Co budeme pít? Co si oblečeme?‘ Po tom všem se shánějí pohané, ale váš nebeský Otec ví, že to všechno potřebujete. Hledejte nejprve Boží království a jeho spravedlnost, a toto vše vám bude přidáno. Nemějte starost o zítřek; zítřek bude mít své vlastní starosti. Každý den má dost svého trápení.“ (Mt 6,31-34)
Ježíš tím nemyslel, že nemáme nic plánovat nebo nedělat nic pro svou budoucnost. Spíše říká: Nebuďte znepokojeni a nedělejte si starosti o zítřek.“ Když o tom popřemýšlíte, zjistíte, že většina našich obav se týká toho, co by se mohlo stát zítra. Neustále nás pronásledují dvě krátká slova: „Co když?“
Ježíš přerušuje naše „co když“ a říká nám: „Nebeský Otec ví, jak se o vás postarat.“ A dále pokračuje: „Nemusíte si dělat starosti. Váš Otec ví, že všechny ty věci potřebujete, On vás nikdy neopustí. Je věrný, nakrmí vás, obleče a naplní každou vaši potřebu.“
„Podívejte se na ptáky na obloze. Nesejí, nesklízejí, neshromažďují do stodol, ale váš nebeský Otec je živí. Nejste snad vy mnohem dražší? … A proč si děláte starosti s oblečením? Pomyslete na polní lilie, jak rostou. Nepracují ani nepředou, ale říkám vám, že ani Šalomoun ve vší své slávě nebyl oblečen jako jedna z nich.“ (Mt 6, 26.28-30)
S radostí jsme odevzdali všechny své uplynulé dny Pánu a odevzdali mu své hříchy. Věříme, že nám odpustí všechny prohřešky, pochybnosti a obavy. Proč tedy neděláme totéž se zítřky? Pravdou je, že většina z nás až příliš lpí na budoucnosti a chce mít právo držet se svých snů. Uskutečňuje své plány nezávisle na Bohu a pak ho žádá, aby požehnal a naplnil jejich naděje a touhy.