Na téma Boží požehnání všichni rádi posloucháme kázání a čteme knihy. Bůh má opravdu v povaze dávat a nám se dostává pomoci, když se o Jeho povaze dozvídáme více. Chození s Kristem nás však musí pohnout od „získávání“ života k „dávání“ života. Ježíš v nás tuto změnu působí, když nahrazuje našeho světského ducha svým vlastním zbožným Duchem. Říká nám: „Dostalo se vám požehnání a nyní máte tato požehnání dávat druhým.“
To je překrásná teologie – může se ale stát tou nejtěžší změnou, jakou kdy učiníš. Získávání života je snadné; dávání života je obtížné – avšak přináší i odměnu. Pamatuj si, že Ježíš žehnal; Ježíš lámal; Ježíš rozdával. Často po prvním kroku nedokážeme pokračovat – nenavážeme na žehnání. Nedovolíme, aby naše životy byly před Bohem lámány, a tím se nikdy nedostaneme k poslednímu kroku – k dávání. A proto mnozí nikdy nezahlédnou úplné naplnění Božího záměru s nimi.
Během své služby Kristus předvedl mnoho skutků dávání, avšak zástupy ho přestaly následovat, když začal vyučovat obtížné pravdy. Dokonce i někteří z jeho učedníků se od něho odvrátili a Ježíš řekl dvanácti: „I vy chcete odejít?“ (Jan 6:67). Petr mu ale rychle odpověděl: „Ke komu bychom šli? Ty máš slova věčného života“ (6:68).
Pochopte, když Ježíš přešel od dávání k vyžadování něčeho od svých učedníků, byli nuceni se rozhodnout. Budou následovat Ježíše, anebo upadnou zpět do svého starého života, který již mají naprogramovaný? Ježíš zanechal Petra s přikázáním: „Pas mé ovce.“ Ano, řekl to třikrát (viz Jan 21:16-17). Říkal: „Petře, můj lid potřebuje pomoc, tak se o něho postarej. Pas je. Dej za ně svůj život.“ Ježíš pověřil Petra, aby dal svůj život, a stejně tak pověřuje i nás.