„Nic jsem vám nezatajil, Korinťané, naše srdce se vám otevřelo.“ (2.Korintským 6,11) Pavel mluví k církvi, která vstupuje do nového období. Mají skvělé zkušenosti a vydrželi mnohé zkoušky a problémy.
Každý z nás má jedno společné s ostatními: tělo — to, které způsobuje, že nejsi schopen úplně naplnit Boží vůli. Církev v Korintu byla plná toho, co Pavel nazýval tělesnost — sexuální nemravnost, rozpory — ale Pavel je ujišťuje, že jeho srdce je jim doširoka otevřené.
Pavel je chce napravit, touží po tom, aby viděl, jak rostou a dopívají. Ve 12. verši říká: „V našem srdci nemáte nedostatek místa.“ Jinými slovy, říká jim, že nejsou nijak omezeni a jsou volní proto, aby šli a následovali Ježíše.
Stejně ani my nemáme být lidmi malé víry a omezovat práci Ducha svatého ve svých životech. Pavel dále ve 12. verši pokračuje: „ale jste stísněni ve svém nitru.“ Co tě omezuje? Co tě drží v umírněnosti - nemastného a neslaného ve své víře? Proč ve tvém životě není vidět nadšení?
Možná, že jsi byl zraněn — a kdo nebyl? — a to ti zabraňuje, abys vstoupil hlouběji do Božích věcí. Ale Slovo říká: „Budu vám Otcem a vy budete mými syny a dcerami.“ (6,18) Otec určuje směr a žehná tvému životu. On v tobě probouzí skvělé věci a dává ti dědictví.
„Když máme taková zaslíbení, moji nejmilejší, očisťme se od každé poskvrny těla a ducha a přiveďme k cíli své posvěcení v bázni Boží“ (7,1). Když se budeš držet Božích zaslíbení, tak můžeš mít obnovený vztah s Kristem, který způsobí, že budeš chodit v Boží bázni a svatosti způsobem, který jsi nikdy předtím nezažil!