„A tak se budu raději chlubit slabostmi, aby na mně spočinula moc Kristova.“ (2.Korintským 12,9) Apoštol Pavel slábl kvůli problémům a utrpení, ale i když byl zdeptaný, nebyl zoufalý. Radoval se i v období slabosti, protože právě v tom bylo tajemství Kristovy moci v jeho životě. Ve slabosti se stával silným.
Někteří mohou mít práci, která je nenaplňuje, mohou být nemocní nebo osamělí. To jsou důvody pro to, aby byl člověk znechucený. Existuje jedna věc, která neustále zabraňuje Boží práci v našich životech, a to jsme jednoduše my sami. Když Ježíš řekl, že máme vzít svůj kříž a následovat jej, žádal nás, abychom zapřeli sami sebe (viz Lukáš 9,23). Naše pýcha říká: „Já to mohu udělat sám.“ Ale Ježíš říká: „Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic.“ (Jan 15,5)
Ježíš se dívá na tento svět, plný zmatených dětí, které zkouší nastolit vlastní spravedlnost a zkouší Pána tím potěšit. Ale Kristus mluví o kříži. Kříž nás má pokořit a odvést od vší lidské snahy. Nemůžeme zvítězit, pokud se nevzdáme a nevoláme k němu: „Otče, já už nemohu udělat další krok! Moje síla je pryč! Pomoz!“
Milovaní, nepřemýšlejte o své zkoušce jako o Božím soudu a sami se neodsuzujte. To, čím procházíte, je důkazem jeho lásky k vám, která vás přivádí do konečného vítězství a dospělosti. Jste v Kristově škole učednictví, takže se radujte, že když se stanete slabými a poddáte se mu, prožijete jeho pronikavou moc!