„Děkuji svému Bohu při každé vzpomínce na vás a vždy ve všech svých modlitbách za vás všechny prosím s radostí, jsem vděčen za vaši účast na díle evangelia od prvního dne až doposud a jsem si jist, že ten, který ve vás začal dobré dílo, dovede je až do dne Ježíše Krista.
Vždyť je správné, že o vás všech takto smýšlím, protože vás všechny mám v srdci jako spoluúčastníky milosti, i když jsem ve vězení, zodpovídám se před soudem a obhajuji evangelium.
Bůh je mi svědkem, jak po vás všech vroucně toužím láskou Ježíše Krista. A za to se modlím, aby se vaše láska ještě víc a více rozhojňovala a s ní i poznání a hluboká vnímavost; abyste rozpoznali, na čem záleží, a byli ryzí a bezúhonní pro den Kristův, plní ovoce spravedlnosti, které z moci Ježíše Krista roste k slávě a chvále Boží. (Filipským 1,3-11)
Apoštol Pavel psal filipské církvi z vězení v Římě. Více než kterákoli jiná církev, tito věřící ho podporovali v jeho službě a byli mu velmi drazí. Pavel vyjádřil svou náklonnost k nim a své uznání za jejich spoluúčast. Také je nabádá, aby hleděli na Ježíše a věřili Bohu, že dokončí dílo, které v nich začal.
Pavel je dokonalým příkladem člověka, který procházel velkým utrpením a z Boží moci si podržel víru. Dále čteme: „Všecko mohu v Kristu, který mi dává sílu.“ (Filipským 4,13) Pavel si byl jistý vztahem s Ježíšem a věděl, že ho Bůh ve chvílích slabosti podepře.
I my máme jistotu, že nás Bůh podepře a zachová, když se život zdá neudržitelný. Ve chvílích největší slabosti máme na pomoc sílu, která se nepohne. Máme opravdovou naději, že Bůh je s námi v nouzi.
Když procházíte útrapami, důvěřujte Bohu, že vás bude podepírat. A také, že jednoho dne dokončí dílo, které ve vás začal. Hleďte na Něj.