Kam se podělo pokání? V dnešní době už málokdy toto slovo v církvi slyšíme. Nestává se, že by pastoři vyzývali shromáždění k lítosti nad tím, jak svým zlým jednáním zraňují Krista. Místo toho z mnoha kazatelen slýcháme: „Stačí uvěřit. Přijměte Krista, a budete spaseni.“ Text, o nějž se toto poselství opírá, najdeme ve Skutcích 16,30–31: „,Pánové, co mám dělat, abych byl spasen?‘ Odpověděli: ,Věř v Pána Ježíše, a budeš spasen ty i tvůj dům!‘“
V prvním kázání poté, co překonal pokušení na poušti, hovořil Ježíš o pokání: „Čiňte pokání! Nebeské království je blízko!“(Matouš 4, 17).
Ježíš o svém poslání říká: „Neboť jsem nepřišel povolat spravedlivé, ale hříšníky [k pokání]” (Matouš 9,13). A Galilejcům řekl: „Pravím vám…nebudete-li činit pokání, všichni podobně zahynete“ (Lukáš 13,3). Ježíšovo evangelium bylo celé o pokání!
Jan Křtitel také kázal o pokání. Jeho vzkaz Židům byl prostý a jednoznačný: „V těch dnech začal Jan Křtitel kázat v judské poušti: ‚Čiňte pokání! Nebeské království je blízko!‘“ (Matouš 3,1–2).
Odevšad přicházeli lidé, aby si Jana poslechli, a on jim naprosto jasně říkal: „Mesiáš brzy přijde mezi vás, takže byste se měli na setkání připravit! Možná máte z jeho příchodu radost, ale věřte mi, vaše srdce nejsou připravena, protože se stále držíte svých hříchů.“ Jan lidi varoval, že než se vydají následovat Ježíše, musí se svým hříchem skoncovat. Plný význam slova „pokání“ je v Novém zákoně „cítit lítost a vinu za hříchy proti Bohu; být kajícný; chtít změnit smýšlení.“
„Zbožný zármutek totiž působí pokání, jež vede ke spáse“ (2. Korintským 7, 10). Skutečný zármutek vede k pokání – a to způsobí, že budete chtít změnit smýšlení.