„Nežijte tak, jako žijí pohané … Vy jste se u Krista takovým věcem neučili … byli jste v něm vyučeni podle pravdy … Odložte dřívější způsob života, staré lidství … a oblečte nové lidství, stvořené k Božímu obrazu ve spravedlnosti a svatosti pravdy.“ (Efezským 4:17, 20-24)
Pavel neváhá vyzývat Efezské, aby stále znova překonávali hřích. Nebojí se o hříchu kázat. Toto téma nadhazuje odvážně, i když svou řeč adresuje věřícím, kteří jsou naplněni Duchem svatým, zažívají pronásledování a svědčí o Kristu tisícům lidí. Jak si vůbec dovoluje přijít s takovýmto tématem, když svůj list píše tak skvělým křesťanům? Je to velice jednoduché: protože všichni hřešíme. Všichni máme tendence se znova vracet k hříchu, ze kterého jsme byli vysvobozeni. Neznamená to, že bychom své spasení ztratili, ale radost z našeho vztahu s Kristem je v ohrožení, protože hřích zpřetrhá v našem vztahu s Ježíšem důvěrnost, blízkost a čistotu.
Pavel mluví o našem starém já nebo o starém lidství. To padá zpět do hříchu v oblastech, ve kterých jsme byli slabí. V listu Efezským 4,18 a 19 mluví o zatemnělé mysli, zatvrzelém srdci, bezuzdnosti, chtivosti -— aby jmenoval alespoň některé hříchy. Každý hřích si může najít cestu do našeho života, i když už kráčíme s Kristem. Ale Ježíš nabízí východisko! On nás uschopnil k tomu, abychom mohli odložit staré já a starou přirozenost si držet od těla.
„Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové! (2.Korintským 5,17) Bůh je na tvé straně a ty jsi zase na jeho. Chce, abys byl svobodný od hříchu. Chce to dokonce víc, než to chceš ty. Chce, abys byl svatý. Touží po tom víc než ty sám. Když kráčíš s Pánem ve svobodě, dovol mu současně, aby tě stále přetvářel k novému životu a vedl tě cestou k vítězství.