Večer před svým ukřižováním, při Poslední večeři, řekl Ježíš svým učedníkům: „Ještě malou chvíli a svět mě už neuzří, vy však mě uzříte“ (Jan 14:19). Co tím Ježíš myslel? Jeden z učedníků se zeptal: „Pane, jak to, že se chceš dát poznat nám, ale ne světu?“ (14:22).
Ježíš chtěl samozřejmě předat ponaučení. Odpověděl: „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek. … Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí! … Řekl jsem vám to nyní předem, abyste potom, až se to stane, uvěřili. Již s vámi nebudu mnoho mluvit, neboť přichází vládce tohoto světa. Proti mně nic nezmůže. Ale svět má poznat, že miluji Otce a jednám, jak mi přikázal“ (14:23, 27, 29-31).
Ježíšova odpověď nám pomáhá zaměřit se na námět zmíněný v tomto oddíle – oddělení se. V těch pár verších Kristus vyjmenovává tři zřetelné rozdíly mezi jeho královstvím a světem:
- „Svět mě už neuzří, vy však mě uzříte“ (14:19).
- „Svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám“ (14:27).
- „Přichází vládce tohoto světa. Proti mně nic nezmůže“ (14:30).
Donedávna bylo oddělení se charakteristickým rysem Kristovy církve. Oddělit se byl nejen jasný příkaz z Božího Slova, byla to ale i součást povolání každého křesťana. Dnes však se zdá, že je velmi malý rozdíl mezi církví a světem. Kéž si zapamatujeme, že jsme odděleni pro záměry Božího království, a tak budeme moci provést změnu.