Představte si Saulovu úzkost, když ho Kristus tváří v tvář konfrontoval s bolestnou skutečností. Pán Saulovi řekl: „Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ. (viz Skutky 9.4-5). Saul si myslel, že se prostě vypořádává s jednotlivci, konaje Boží práci, aby byli vykořeněni židovští kacíři.
Saul byl šokován pravdou: „Ježíš má duchovní tělo. On je hlavou a Jeho tělo – Jeho děti tady na zemi – je spojeno s hlavou. Je to jedno tělo, tvořené věřícími, kteří jsou tělem Jeho těla. A kdokoliv se staví proti jednomu z nich, staví se ve skutečnosti proti Němu.
TO, CO ZPŮSOBUJE JEŽÍŠOVI BOLEST
Saulovo pronásledování a uvěznění každé „Ježíšovy osoby“ - vše co proti nim řekl a udělal - to všechno Ježíš cítil sám osobně. Saulova konfrontace s touto pravdou změnila jeho život.
Jako apoštol Pavel vyrostl v porozumění, jak hluboce Bůh miluje Svou církev. Uviděl, že v Pánových očích je církev vzácnou perlou. Je také neposkvrněnou nevěstou pro Jeho Syna – sjednocené neviditelné tělo vytvořené z krve – vykoupené děti z každého kmene a národa na zemi.
SKUTEČNÁ PRAVDA
Jsem přesvědčen, že tuto pravdu nebereme natolik vážně, jak bychom měli. Plné porozumění by znamenalo konec veškeré zášti v církvi . . . konec vší hořkosti . . . konec veškerých předsudků, tělesného soupeření, pýchy, pomluv a rozdělení.
„…aby v těle nebyla roztržka, ale aby údy navzájem o sebe stejně pečovaly.“ (1. Korintským 12:25)