Zažil jsi někdy ve svém životě období, kdy už jsi necítil hlad po Božích věcech? Vášeň, vzrušení a horlivost po Jeho poznání vyprchala prostě proto, že všechno ve tvém životě bylo tak pohodlné, že se tvá mysl zabývala pouze pozemskými věcmi. Pokud toto pro tebe platí, je čas podívat se na věčnost z Božího pohledu a uvidět obraz něčeho, co je větší než ty sám.
Staré pravidlo říká: „Bůh utěšuje pokořené a pokořuje spokojené.“ Někdy se Bůh podívá do lidského srdce a vidí, že je čas jím otřást. Ne že by ti schválně uškodil, ale přinese něco, co tě probudí z letargie. Proč? Protože pro tebe chce mnohem víc než jen tvé štěstí a spokojenost. Možná Duch Svatý říká, že je čas tě ve tvém životě trochu vyrušit, protože chce, aby tvé srdce bylo věčně zaměřené na Pána, milovalo Jej a znalo, a především aby bylo zcela Jeho.
V listu Židům čteme o pozemských otcích, kteří vychovávají své děti, „nás naši tělesní otcové vychovávali podle svého uvážení a jen pro krátký čas, kdežto nebeský Otec nás vychovává k našemu užitku, abychom získali podíl na jeho svatosti.“ (Židům 12,10)
Pro Davida tato výchova nebyla ničím cizím. „Dokud jsem nebyl pokořen, bloudil jsem; teď však zachovávám tvé slovo.“ (Žalm 119,67) „Bylo pro mě dobré, že jsem byl pokořen, neboť jsem se naučil tvým ustanovením… Vím, Hospodine, že tvá nařízení jsou spravedlivá; pokořils mě pravdou.“ (Žalm 119;71,75)
Nikoho netěší, když je opravován, ale pokud se nepoddáš citlivé výchově našeho milujícího Otce, tvá víra zeslábne a budeš soběstředný.
Modli se se mnou tuto modlitbu: „Nebeský Otče, dej mi srdce, které Tě bude více milovat, a veď mě stále blíž k sobě. Ať mé srdce trápí věci, které trápí Tvé srdce, a pomoz mi, abych Tvoji vzácnou lásku přinesl lidem okolo mě.“