Stále větší počet křesťanů se nachází v bodě zlomu. Zvláště mladí lidé to vzdávají. Cítí, že neumí žít život šťastných, spokojených, úspěšných a vždy pozitivně myslících křesťanů. Jejich svět není tak ideální. Žijí pod neustálým tlakem ve vztazích, v zármutku, v krizích a rodinných problémech. Mnoho jejich přátel je závislých na drogách a páchá sebevraždy. Hledí vstříc nejisté budoucnosti, vystrašení a ustaraní, plní každodenní osamělosti, strachu a deprese.
Dokonce i obdivovaní kazatelé a známé osobnosti trpí momenty deprese a stejnými slabostmi, které prožívá každý normální křesťan – cítí, že selhali a chtějí to vzdát. Pavel hovořil „o soužení, které nás potkalo … Dolehlo na nás nadmíru těžce, nad naši sílu, až jsme se dokonce vzdali naděje, že to přežijeme.“ (2.Korintským 1,8)
V okamžiku, kdy se zdá, že vás obklopují zdi a střecha se hroutí, když se vše rozpadá a hřích nad vámi začíná vládnout, hlas hluboko v nás křičí: „Uteč od toho všeho. Nemusíš to snášet.“ Král David byl ohromen zlem ve svém srdci a vykřikl: „Vzbuď se, proč spíš, Panovníku? Procitni a nezanevři na nás provždy! Proč skrýváš svou tvář?“ (Žalm 44,24-25)
Jak se naučit jít ze dne na den a obstát? Na začátek zapomeňte na všechny zkratky a zázračné léky. Jako křesťané nemusíme vyhánět démona zoufalství, protože Satan se tě bude vždy snažit podvádět, obviňovat a okrást o tvou víru. Ale máš dvě úžasné jistoty:
- Bůh tě opravdu miluje!
- To, co nejvíc potěší Boha, je tvá víra.
Bůh chce, abychom mu věřili. „Abraham věřil Bohu, a bylo mu to počítáno za spravedlnost“ (Římanům 4,3). Nemusíš vždy přesně rozumět tomu, proč to trvá tak dlouho než Bůh zasáhne a pomůže ti, ale jednou věcí si můžeš být jistý. On je věrný svému Slovu.