Když zažíváte období duchovního sucha, čas kdy se cítíte izolovaní a opuštění, nepochybně vás napadnou tyto otázky: „Otče, proč se cítím tak vzdálený od tebe? Hřešil jsem příliš často? Zlobíš se na mne? Miluješ mne ještě?“ Během těchto těžkých časů se nám nechce číst Slovo, modlit nebo ho chválit. A Bůh je stále více vzdálen.
Všichni opravdoví křesťané během cesty za Pánem zažívají taková období – dokonce i Ježíš se cítil oddělený a plakal, „Otče, proč jsi mne opustil?“ když byl na kříži (viz Matouš 27,46).
Je možné cítit ohromnou Boží lásku i v obdobích sucha, ale to nestačí. Musíme přijít do Pánovy blízkosti — a budeme se radovat z jeho tichého hlasu. V jeho přítomnosti srdce vnímá jeho lásku a radost naplní mysl. Srdce musí vědět, že nás přišel vést k pokoji, v hodině, kdy to potřebujeme. Nesmí zde být žádné pochybnosti – žádné otázky – když Bůh se rozhodne přijít a mluvit s vámi.
Co můžeme dělat k překonání období duchovního sucha? Za prvé, udržovat křesťanský život. Častokrát vyzkoušíme všechno, ale modlitbu? Mluvíme s přáteli, čteme knihy, vyhledáváme poradny – hledáme všude slova útěchy a rady. Jen tak mimochodem, nic z toho není zlé. Ale nic z toho nerozptýlí suchopár a prázdnotu rychleji než hodina nebo dvě před Bohem! „V modlitbách buďte vytrvalí, bděte a děkujte Bohu.“ (Koloským 4,2) „Přibližte se k Bohu a přiblíží se k vám.“ (Jakub 4,7)
Za druhé, nebuďte vystrašení z drobného strádání, Kristovu vzkříšení předcházelo krátké období utrpení. Ale my nechceme strádat nebo utrpět zranění. Chceme bezbolestné vysvobození skrze nadpřirozený zásah. Buďte připraveni, protože vítězství nepřichází vždy bezbolestně. „Večer se uhostí pláč, a ráno všechno plesá.“ (Žalm 30,6)
Zvolte si následování v čase zkoušek a vyrazte k vítězství skrze jeho Slovo.