„Kdo nevěří Bohu, dělá z něho lháře, protože nevěří svědectví, které Bůh vydal o svém Synu“ (1. list Janův 5,10).
Vezměme si všechny hrozné hříchy, kterých se Izraelci dopustili na poušti – reptání, stížnosti, modlářství, nevděk, vzpoura, smilstvo. Nic však nevzbudilo takový Boží hněv jako jejich nedůvěra v Něj. „Hospodin řekl Mojžíšovi: ‚Jak dlouho mě bude tento lid znevažovat? Jak dlouho mi nebude věřit přes všechna znamení, která jsem uprostřed něho konal? '“ (4. Mojžíšova 14,11).
Bůh tím říkal: „Tito lidé dělají lež ze všeho, co jsem pro ně kdy udělal. Činil jsem zázrak za zázrakem a znovu a znovu je zachraňoval. Přestanou někdy pochybovat a začnou mi věřit?“
Na chvíli se zastavte a přemýšlejte o věcech, které pro vás Hospodin vykonal: zabezpečil vás, odpovídal na vaše modlitby, pomáhal vám ve všech těžkých situacích. Provedl vás zkouškami, udělal pro vás věci, které nemůžeme nazvat jinak než jako zázraky.
Na 38 let Izrael zapomněl na Boží Slovo i na Jeho zázračné skutky. A protože neustále reptal a nevěřil Mu, Hospodin pravil: „Budu ho bít morem a vydědím jej“ (4. Mojžíšova 14,12). Řekl Mojžíšovi: „Jsem se svým lidem velmi nespokojen, protože mi stále nedůvěřuje.“
Když Izrael překročil řeku Jordán, Mojžíš slavnostně prohlásil: „Hleď, Hospodin, tvůj Bůh, předal tu zemi tobě. Vytáhni a obsaď ji…Nemějte strach a nebojte se jich. Hospodin, váš Bůh, který jde před vámi, bude bojovat za vás“ (5. Mojžíšova 1,21.29-30).
„Ne jenom chlebem bude člověk živ, ale každým slovem, které vychází z Božích úst“ (Matouš 4,4). Spolehněte se tedy v plné víře na Slovo Boží. Přijměte Boží výzvu – žít a zemřít s Jeho Slovem.