Ano, možná milujete Boha a hledáte ho, ale to nestačí. Opravdovým vítězstvím v Kristu není to, že ho hledáte, ale spíše, že on vyhledal vás. Přišel za vámi a získal vás.
David to poznal, když psal 119. Žalm, verše 175-176: „Kéž má duše žije a může tě chválit; kéž mi pomáhají tvoje nařízení. Bloudím jako zatoulané jehně, hledej svého služebníka, vždyť jsem na tvá přikázání nezapomněl!“ David říká Bohu: „Jsem ztracený a bloudím. Cítím chlad srdce, nedostatek touhy po modlitbě. Už necítím ten pocit očekávání, když přijdu do domu Páně.“
Když se v našich srdcích rozproudí pýcha a hněv, když je v našich očích chtíč, když se cítíme daleko od Boha, jsme jako ztracené ovce.
Kniha Ozeáš popisuje Boží bolest nad nevěrným lidem a komentuje to slovy: „Můj lid se zdráhá vrátit se ke mně; když ho volají k Nejvyššímu, nikdo se nepozvedne.“ (Ozeáš 11, 7) Existuje v nás sklon k hříchu, přirozená tendence vzdalovat se od Boha a od jeho spravedlivých cest. David to poznal, a tak jeho odpověď nebyla: „Přijdu k tobě, Bože! Budu tě Pane následovat.“
David znal stav svého srdce. Věděl, že potřebuje něco silnějšího než vlastní vůli. Nyní věřím a učím, že ti, kteří pilně hledají Pána, ho najdou (viz Jeremjáš 29,12–13) a že ti, kdo jsou horliví pro věci Páně, budou odměněni (viz Jakub 1,12). Avšak je to Boží láska, která přitahuje k Bohu.
Potřebujeme, aby nás pastýřská láska našla a zachraňovala nás. Jeho srdce a jeho síla, jeho vůle nás bude tahat zpět ze slepých a pokřivených cest.