Je smutné, že dnes mnozí z těla Kristova vypadají jako údolí suchých kostí (viz Ezechiel 37,1-14) dnešních dnů. Je to pustina plná vybělených koster padlých křesťanů. Služebníci a další věřící vyhořeli kvůli zakořeněnému hříchu. A teď jsou plni hanby a skrývají se v jeskyních, které si sami vytvořili. Přesvědčují sami sebe, stejně jako to činil Jeremjáš: „Už se o něm ani nezmíním, už nebudu v jeho jménu mluvit“ (Jeremjáš 20,9).
Bůh se stále ptá, stejně jako se ptal Ezechiela: „Mohou tyto suché kosti ožít?“ Odpovědí na tuto otázku je rozhodné: „Ano!“ Jak? Stane se tak, když obnovíme víru v Boží Slovo.
Slovo Hospodinovo je stravující oheň. Opravdu je jediným pravým světlem, které máme v temných nocích, kdy nás přemáhá zoufalství. Je jedinou naší obranou proti lžím nepřítele, který nám našeptává: „To už je dávno pryč. Ztratil jsi oheň a nikdy ho nezískáš zpět.“
Z temnoty nás dostane jedině víra. A víra přichází skrze slyšení Božího Slova. Jen se musíme držet Slova, které jsme přijali. Pán slibuje: „Nenechám tě klesnout; a proto nemáš žádný důvod k zoufalství. Nemáš důvod to vzdát. Spočiň v mém Slovu.“
Asi si myslíš: „Ale tato temná noc je horší, než co jsem kdy zažil. Slyšel jsem tisíc kázání Božího slova, ale žádné z nich se mi nyní nezdá být přínosné.“ Netrap se. Máš stále Boží oheň dokonce, i když ho nevnímáš. Máš na ten oheň vylévat palivo víry. To činíš, pokud důvěřuješ Pánu. Když tak budeš jednat, uvidíš, jak se veškeré tvé pochybnosti a chtíče rozplynou.
Boží Duch opět vdechuje život do suchých kostí. Připomíná jim Slovo, které do nich vložil. Ti, jež kdysi leželi mrtví, ožívají a volají stejně jako Jeremjáš: „Boží oheň je ve mně příliš dlouho uzavřen. Prostě to již nemohu vydržet. Cítím, jak mě Pánova moc pozvedá. Vkládá do mě život a já budu mluvit Slovo, které mi dal. Budu hlásat jeho slitování a uzdravující moc.“