Jeden misionář nám napsal o svém odchodu z funkce. „Cítil jsem, jako by mě Bůh přivedl na poušť a pak mě nechal napospas větru. Službu jsem opustil ve stavu naprostého zděšení a hořkosti. Teď už vidím, v čem byl můj problém. Nezapustil jsem kořeny důvěry. Když přišly zkoušky, nespoléhal jsem se na Boží slovo a Boží věrnost Zapomněl jsem na jeho slib, že mě nikdy nezklame.“
V Jeremjáši 20,14 a 18 čteme proslov, který zní téměř sebevražedně: „Prokletý ať je den, kdy jsem se narodil … Proč jsem vyšel z lůna, abych viděl dřinu a zármutek, aby moje dny byly sžírány hanbou?“
Možná se cítíte stejně. Nepřítel vás stlačil a ohnul a vy si myslíte: „Volal jsem dnem i nocí, ale moje modlitby nebyly zodpovězeny. Už nedokážu dál pokračovat.“ Někteří křesťané možná řeknou, že to jsou řeči proti Pánu a požadují přísné pokárání. Pravdou však je, že jsme schopni posoudit pouze zevnějšek člověka. Bůh ale vidí srdce! Viděl do Jeremjášova nitra a zoufalého proroka nepokáral.
Bylo to jako by Bůh řekl: „Jeremjáše neopustím!“ Ano, vyvěrá z něj zmatek, ale stále věří mému Slovu. Jeho duše hoří, ale on vyjde z ohně s vírou, kterou nebude možné otřást. Jeho nejlepší dny jsou teprve před ním.“
„Jeho slovo mi ale hoří v srdci, je jako oheň v mých kostech zavřený, nemohu ho v sobě zadržet, neovládnu se.“ (Jer 20,9)
Jeremjáš chytil druhý dech a najednou byl plný nového života. Vstal a jako by řekl: „Satane, nebudeš mě podvádět! Pán mě povolal a já vím, že jeho Slovo je věrné.“ „Buďte silní a stateční, nebojte se jich ani nelekejte. Sám Hospodin, váš Bůh jde přece s vámi; nenechá tě klesnout a neopustí tě.“ (De 31,6)
Ten misionář se chytil pravdy a vy také můžete! Ať už je vaše bitva jakákoli, ať Boží slovo promlouvá k vašemu srdci a přinese vám uzdravení a odvahu.