Mnoho křesťanů má chybnou představu, že Bůh má zálibu jen v tom, že nás trestá a opravuje. Ne! Bible nám říká, že on nemá potěšení v tom, že kázní svoje děti. Naopak Ježíš řekl: “Neboj se, malé stádce, neboť vašemu Otci se zalíbilo dát vám království” (Lukáš 12:32). Ujišťuje nás: “Dám vám všechno co potřebujete, protože mé srdce žehná!”
Nikde v Bibli nenacházíme, že by Ježíš kohokoliv proklínal. (Jedinou věcí, kterou proklel, byl fíkovník.) Žádný kazatel, apoštol, prorok nebo pastýř v dějinách nikdy nežehnal lidem více než Ježíš.
Uvažujte o kázání na hoře: “Blaze chudým v duchu … Blaze těm, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti … Blaze milosrdným, těm, kdo mají čisté srdce, těm, kdo působí pokoj, těm, kdo jsou pronásledováni” (viz Matouš 5:3-10). Kamkoliv se Ježíš otočil, žehnal.
Vkládal na děti ruce a žehnal jim (viz Marek 10:14). Žehnal těm, kteří pořádali hostiny pro chudé a zmrzačené. “Pořádáš-li hostinu, pozvi chudé, zmrzačené, chromé a slepé. Blaze tobě, neboť nemají, čím ti odplatit” (Luke 14:13-14).
Hluboce se dotýká mého srdce, že Ježíšova poslední slova předtím, než odešel od svých učedníků byla slova požehnání. Lukáš říká, že Kristus “jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu” (24:45). A pak: “Zvedl ruce a požehnal jim” (Lukáš 24:50).
V tomto bodě si můžete myslet: “Dovedu porozumět tomu, jak Pán žehná dětem nebo nově obráceným nebo dokonce křesťanům v chudých zemích, kteří potřebují zázraky jen aby měli jídlo. Ale nedovedu porozumět požehnání pro mě samotného. Cítím se tak nehodný.”
Milovaní, nikdy nebudete hodni Božích požehnání! Nikdo není hoden — ale on k nám přichází pouze ve své milosti, aby nám požehnal duchovními požehnáními přesahujícími naše porozumění.