„Z toho se radujte, i když snad máte ještě nakrátko projít zármutkem rozmanitých zkoušek, aby se pravost vaší víry, mnohem drahocennější než pomíjející zlato, jež přece též bývá zkoušeno ohněm, prokázala k vaší chvále, slávě a cti v den, kdy se zjeví Ježíš Kristus. Ač jste ho neviděli, milujete ho; ač ho ani nyní nevidíte, přece v něj věříte a jásáte nevýslovnou, vznešenou radostí, a tak docházíte cíle víry, spasení duší.“ (1.Petrova 1,6-9)
Petr říká, že je nutné, abychom na krátký čas prošli zkouškami. Já si přeji, aby všechny problémy v mém životě trvaly jen krátce. Ty si to snad nepřeješ? Ale Petr nemluví jen o krátkém čase, on také říká, že pokud jsme na této zemi, nemůžeme uniknout ohnivým zkouškám, které nám způsobují stres a úzkost. Dokud jsme v tomto těle, nemysleme si, že naše trápení je něco mimořádného. Bůh to ví a právě uprostřed našich zkoušek chce ukázat svoji moc.
„Z toho se radujte“ (6. verš). Proč by se kdokoliv měl radovat ve zkouškách a souženích? V řečtině slovo radovat se, tak jak je použito zde, vlastně znamená skákat radostí. Stejné slovo je použito v knize Skutků, když zmrzačený člověk byl uzdraven poté, co Petr na něj položil ruce (viz Skutky 3,9). Ale radovat se v době utrpení odporuje veškeré logice a můžeme to pochopit pouze tehdy, když porozumíme, že Pán chce něco uskutečnit v našem životě. Tři židovští muži byli vhozeni do ohnivé pece, ale místo toho, aby je pohltil oheň, byli vyvedeni zdrávi ven — k Boží slávě. Sám král byl ohromen jejich pevnou vírou v jejich Boha (viz Daniel 3,20-29).
Máme radost, když čteme tato svědectví, ale Bůh je i dnes stejný jako byl tehdy. Když mu budeme plně důvěřovat, On nás provede všemi zkouškami a přivede nás skrze ně k vítězství.