Henoch měl velmi úzký vztah s nebeským Otcem. Jeho společenství s Bohem bylo tak blízké a důvěrné, že ho Pán přenesl do slávy dlouho předtím, než by jeho život na Zemi mohl skončit. „Henoch věřil, a proto nespatřil smrt, ale Bůh ho vzal k sobě. ‚Nebyl nalezen, protože ho Bůh přenesl.‘ Ještě před tím, než byl přenesen, dostalo se mu svědectví, že v něm Bůh našel zalíbení.“ (Židům 11,5)
Proč se Pán rozhodl vzít Henocha? Úvodní slova tohoto verše nám velmi jasně říkají, že to bylo díky jeho víře. A závěrečná věta nám navíc říká, že Henochova víra potěšila Boha. Řecké slovo pro „zalíbení“, které je zde použito, znamená úplné sjednocení, souznění, naprostá jednota. Stručně řečeno, Henoch měl nejužší možné společenství s Pánem, které lidská bytost po pádu může mít. A toto důvěrné společenství Otce těšilo.
Bible nám říká, že Henoch začal chodit s Bohem poté, co zplodil svého syna Metuzaléma. Henochovi bylo v době narození jeho syna šedesát pět let a dalších 300 let strávil v blízkém obecenství s Bohem. Pokud je nám známo, Henoch nikdy nevykonal zázrak, nikdy nevytvořil hlubokou teologii, nikdy neučinil žádné velké skutky hodné zmínky v Písmu.
Namísto toho pouze čteme jednoduchý popis života věrného člověka: „Henoch chodil s Bohem.“
List Židům objasňuje, že Henoch byl v tak úzkém kontaktu s Otcem, tak blízko něho a v trvalé komunikaci s ním, že se Bůh rozhodl přenést ho k sobě domů. Pán v podstatě Henochovi řekl: „V tomto těle už ti nemůžu být blíže. Abychom měli spolu ještě bližší a důvěrnější vztah, musím tě přivést domů ke mně.“ A tak přenesl Henocha do slávy.
Modlíme se za blízké společenství s Bohem, jako měl Enoch? Toužíme po setkání s Bohem? Enochův život je nádherným svědectvím toho, co znamená opravdově chodit ve víře, a měl by nás inspirovat k modlitbám a úzkému obecenství s Bohem.