Žalmista Asaf, který napsal 73 žalm, byl blízkým přítelem krále Davida. Muž čistého srdce, který věřil v Boží dobrotu, začal svůj projev v tomto žalmu slovy: „Jak je Bůh dobrý k Izraeli, k těm, kdo jsou čistého srdce!“ (Žalm 73:1). Jinými slovy: „Bůh byl ke mně dobrý, protože mi daroval čisté srdce.“ Ale hned v následujícím verši tento vzácný muž vyznává: „Avšak moje nohy málem odbočily, málem jsem upadl do hříchu.“ Proč to Asaf prohlašuje?
Ze žalmu víme, že Asaf čelil velkým nesnázím (viz 73:14) a zápasil s porovnáváním. Ve 3 verši říká: „neboť jsem záviděl potřeštěncům, když jsem viděl svévolné, jak pokojně si žijí.“ Když se podíváme na Asafovy okolnosti, všude kolem sebe viděl bezbožné lidi užívající si velkého bohatství, což mohlo ještě zvětšovat bolest nad jeho vlastní chudobou. Ať už z jakéhokoliv důvodu, tento vzácný muž volal: „Pane, toto mi nedává žádný smysl!“
Pak si řekl: „Podívej, na všechny ty hříšníky. Nemodlí se. Neberou ohled na Boží Slovo a jsou neposlušní a stejně nejsou potrestání tak, jako někteří (viz 73:5). Asaf tím ve skutečnosti myslel: „Bezbožníci nejsou potrestání, tak jako já. Dělají jen zlé věci – ale stejně se jim daří. Zatímco já jsem slabý ve svém smutku, jejich síla stále roste“ (verš 4).
Takže jaký to byl hřích, do kterého Asaf málem upadl? Byl přesvědčený, že jeho utrpení bylo nespravedlivým trestem od Boha – že Bůh byl lhostejný a nespravedlivý. To je past, do které kdokoliv z nás může snadno spadnout, a proto musíme být velmi opatrní!
Když přicházejí zkoušky, když jste zarmouceni, musíte chránit svoje srdce před uklouznutím. Asaf to udělal tím, že šel do Božího chrámu (73:17). Trávil čas s Pánem a nepřestával si říkat: „Nedovolím ďáblovi, aby mě dostal. Budu o tom mluvit s Pánem.“
Asaf málem uklouzl – ale ustál to a ukončil žalm na vítězné vlně: „V Panovníku Hospodinu mám své útočiště, proto vyprávím o všech tvých činech“ (73:28).