Mnoho křesťanů mluví o důvěrném vztahu s Bohem, o tom, jak s Ním kráčí, poznávají Ho a mají s Ním společenství. Nemůžeme však mít opravdové společenství s Pánem, dokud nepřijmeme do svých srdcí plné odhalení Jeho lásky, milosti a slitování.
Společenství s Bohem se skládá ze dvou věcí: z přijetí lásky našeho nebeského Otce a z naší lásky k Němu. Prvním krokem je být si jisti Jeho láskou. Můžete strávit každý den hodiny na modlitbách a říkat Pánu, jak moc Ho milujete, ale pokud jste nepřijali Jeho lásku, nemáte s Ním pravé společenství.
Žalmista nás povzbuzuje: „Vstupte do jeho bran s díkůvzdáním, do nádvoří jeho s chvalozpěvem! Vzdávejte mu chválu, dobrořečte jeho jménu“ (Žalm 100,4). A pokračuje popisem toho, jaký je Hospodin, k Němuž máme přijít: „Neboť Hospodin je dobrý, jeho milosrdenství je věčné, jeho věrnost do všech pokolení“ (verš 5).
Příliš mnoho věřících má představu Boha, který má vysoké nároky a s rozhněvanou tváří pouze čeká na naše selhání, aby mohl říct: „Přistihnul jsem tě!“. Ale náš nebeský Otec se nám odhalil jako laskavý, vlídný, plný milosti a slitování, s touhou pomoci nám se všemi našimi starostmi a problémy.
Prorok Sofonjáš píše o Hospodinově neuvěřitelné lásce k nám: „Hospodin, tvůj Bůh, je uprostřed tebe, bohatýr, který zachraňuje, raduje se z tebe a veselí, láskou umlká a opět nad tebou jásá a plesá“ (3,17).
Můžete přijít k Jeho branám s chválou a díkuvzdáním, protože jste vděční za to, jaký Bůh je. Navzdory všem vašim slabostem a pádům se váš nebeský Otec stará o všechno, čím procházíte.
Nežijte ve strachu, zoufalství a beznaději. Poproste Pána, aby vám pomohl pochopit Jeho lásku k vám a pak se té lásky držte vírou.