Stará smlouva sestávala ze sady pravidel, takže platilo: "Když uděláš to nebo ono, Bůh ti dá život, ale jestli ne, mineš Boží požehnání." Samozřejmě lidé notoricky selhávali v dodržování Božího standardu, protože jeho zákon byl svatý. Důsledkem byl život v pocitech viny a zoufalství. Když nám Bůh dal svoji Novou smlouvu, neustanovil nový systém s novou sadou pravidel. Namísto toho nám poslal osobu.
Stará smlouva se nemusí nijak upravovat, protože samotný Ježíš přišel jako smlouva - požehnání milosti! On je vtělením Nové smlouvy a ukazuje na naši neschopnost dodržet Boží zákon; ve skutečnosti první část jeho služby na zemi spočívala v tom, že nám měl dodržování Božího zákona ještě ztížit. Udělal to proto, aby nám ukázal, že bez jeho milosti a moci jej nemůžeme nikdy dodržet.
Ve vyučování, které známe jako kázání na hoře, Ježíš hovořil ohledně nařízení nedopustit se vraždy: "Já vám však pravím, že již ten, kdo se hněvá na svého bratra, bude vydán soudu; kdo snižuje svého bratra, bude vydán radě; a kdo svého bratra zatracuje, propadne ohnivému peklu" (Matouš 5:22). Stejný standard nastavil pro cizoložství: "Já vám však pravím, že každý, kdo hledí na ženu chtivě, již s ní zcizoložil ve svém srdci (5:28). Ovšem ve stejném kázání vysvětlil, co to obnáší stát se jeho následovníky a žít život plný požehnání a vítězství.
Pod Novou smlouvou Boží zákon přestal být vnějším standardem, o jehož dodržení je třeba usilovat. Namísto toho je Boží zákon zapsán do našich srdcí skrze Ducha svatého: "Boží láska byla vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán" (Římanům 5:5). Jsme naplněni Duchem svatým - samotným Božím životem - a díky tomuto velikému daru jsme získali schopnost žít pro něj bez pocitu viny nebo studu.