Ježíš měl srdce služebníka a volá nás ke službě. „Nechť je mezi vámi takové smýšlení jako v Kristu Ježíši: Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži“ (Filipským 2:5-8).
Chci ti ukázat na šest věcí, které by nám Ježíš dnes řekl o službě:
- Služebník se nestará o svoji pověst.
- Jako služebníci se více staráme o to, co si o nás myslí Bůh, než co si myslí druzí.
- Služebník nezapadá do pochybování o sobě nebo nadměrného sebepozorování.
- Služebník slouží podle Božích plánů a záměrů dle vnuknutí Ducha svatého.
- Služebník vykonává svoji službu bez náznaku pýchy.
- Skutečný služebník slouží tak, jak sloužil Ježíš — a svět vidí odlišnost.
Skutečné služebnictví je nezištné, pokorné a hledá dobro druhých — hodnotí druhé výše než sebe sama. Samozřejmě, že vždy se necítíme na to jít sloužit. Můžeme sloužit dobře, když věci jdou snadno, ale nepříznivé okolnosti mají sklon vysát naši energii sloužit druhým.
V souhlasu s výše uvedeným prvním bodem Ježíš „sám sebe zmařil.“ Náš postoj by měl zrcadlit postoj Ježíše, který nedělal věci ze sobecké touhy nebo potřeby uznání. Obětoval svoje vlastní postavení a pohodlí pro činění dobra druhým lidem.
Je tvůj život tak jiný, že to svět zaznamená? Odměny, veřejné uznání nebo vděk by neměly být naší motivací žít pravé služebnictví tak, jak to žil Ježíš. Ale jakou radost to dělá našemu Spasiteli, když jdeme v jeho šlépějích — a to je naše skutečná odměna.