„Élí seděl na stolci u cesty a vyhlížel, protože se v srdci třásl o Boží truhlu.“ (1. Samuelova 4,13)
Slovo „třásl“, jak se zde používá, znamená být v mukách, jako při těžké dřině. Ělí v té době již byl starý a slabý, jeho oči pohasly, jeho duchovní vedení upadalo a jeho vlastní synové byli zkorumpovaní. Situace vypadala beznadějně.
Élí sledoval, jak byla archa úmluvy odnesena - Boží sláva opustila tábor - a on byl za to z velké části zodpovědný. Jako nejvyšší kněz dohlížel na obětiny, ale byl to rituál bez skutečného duchovního významu. V srdcích lidu už nebyla bázeň před Bohem a Élí věděl, že bez Boží přítomnosti je vše ztraceno. Rozpoznání toho, co se děje, způsobilo, že se jeho srdce třáslo.
Ale existuje i jiný druh třesení, který vychází z radosti. Duch Boží šokoval svou církev, když jim řekl: „Neboť po mnoho dní budou synové Izraele pobývat bez krále, bez knížete, bez obětního hodu, bez posvátného sloupu, bez efódu a domácích bůžků.“ (Ozeáš 3,4) Jinými slovy, Bůh odebral všechny jejich velké svatyně a zbavil je všeho, na co spoléhali.
Ale pak Bůh slíbil: „Potom se synové Izraele navrátí a budou hledat Hospodina, svého Boha, a svého krále Davida. V posledních dnech se s třesením obrátí k Hospodinu a k jeho dobrotě.“ (Oz 3,5)
Představte si, že by vaše církev již neměla výmluvné kazatele, nebo dokonce ani stavby k shromážděním. Co byste udělali? Přesto, kdyby Bůh nahradil všechny tyto věci srdcem, které by ho hledalo, stálo by to za to všechno. Pokud nemáme Ježíše, nemáme nic! Požádejte Boha, aby vám dal touhu po jeho přítomnosti a srdce, které se třese před jeho Slovem.