David byl muž velké víry a stal se z něj zbožný, moudrý, milovaný král. „David si ale na všech taženích vedl úspěšně a Hospodin byl s ním“ (1. Samuel 18, 14). Trávil spoustu času na modlitbách a jen málokdo vzdával Bohu takovou chválu jako on. Bůh se v srdci radoval z jeho písní. Nebyl nikdo, kdo by měl s Bohem důvěrnější vztah než David.
Rádi čteme o Davidových četných hrdinských činech (skolení lvů i medvědů a především silného obra Goliáše). Boží Duch byl s tímto mužem a Hospodin měl očividně pro jeho život velké plány. Ale pak se za Davidem vrhnul rozzuřený král Saul a David ve strachu o život utekl a skrýval se v jeskyních, dokud ho ten boj prostě neunavil. Už toho měl dost a určitě si myslel: „Už nemůžu! Jestli jsem pro Boha tak vzácný, vyvolený této doby, proč jsem v takovém nebezpečí?“
David v zoufalství utekl na místo zvané Gat, rodiště samotného Goliáše, kterého zabil. Neradil se o tomto kroku s Bohem, prostě impulsivně utekl. Ve snaze najít útočiště vložil svůj život do rukou krále Achiše z Gatu – a stal se obětí vlastní neuváženosti.
I když byl David v té chvíli nevěrný, Bůh zůstal věrný a Jeho plán pro Davida se nezměnil. Bůh ho neodepsal; naopak, pracoval na tom, aby se Davidovi dostalo požehnání. „Davida jsem pomazal za krále – a bude králem! Má kajícné srdce a můj plán pro něj stále platí.“
Možná jste si v životě prošli, podobně jako David, nerozumným obdobím. V zoufalé situaci jste jednali podle těla a utekli od Boha. Pokud tomu tak je, nebojte se! Možná jste sešli z cesty, ale Boží plán pořád platí. Váš Otec zůstává věrný.