Podle Ježíše v Božích očích Kristus a jeho církev jsou jedno. Pavel to znázorňuje analogií lidského těla. On říká, že Kristus je hlava a my jsme jeho tělo — kost z jeho kostí, maso z jeho masa. „[Bůh] dal všechny věci pod Jeho nohy a dal Mu, aby byl hlavou nad všemi věcmi církve, která je Jeho tělo, Jeho plnost, která naplňuje vše ve všem“ (Efezským 1:22-23). „Neboť jsme údy jeho těla, z jeho masa, a z jeho kostí“ (Efezským 5:30).
Výsledkem toho je, že když Otec miloval Ježíše ještě před věčností, miloval také nás. Skutečně, když byl člověk ještě jen myšlenkou v Boží věčné mysli, Hospodin už počítal naše části a plánoval naše vykoupení: „On si nás v něm vybral před založením světa, abychom byli svatí a bez poskvrny před jeho tváří v lásce“ (Efezským 1:4).
V Žalmech David píše, že byl milován Bohem, když byl ještě v těle matky. „To ty jsi mě vyvedl z lůna mé matky, u jejích prsů dals mi bezpečí. Na tebe odkázán jsem od svého narození, od matčina lůna můj Bůh jsi ty!“ (Žalm 22:10-11).
„Můj zárodek tvé oči viděly, všechno jsi zapsal do knihy - dny, jež mi byly určeny, než začal první z nich“ (Žalm 139:16). V podstatě David říká: „Dokonce předtím, než jsem byl stvořen, znal jsi mě, Hospodine. Měl jsi všechny mé části označené už předem.“
Bůh tě miloval předtím, než začal svět, a tato láska nemá konce. „A my jsme poznali lásku, kterou k nám Bůh má, a uvěřili jsme jí. Bůh je láska, a kdo přebývá v lásce, přebývá v Bohu a Bůh v něm“ (1.Janova 4:16). Když přebýváme v Bohu, můžeme očekávat, že jeho láska k nám bude obnovována každý den. Jaká nádherná myšlenka! Dokonce, i když jsi v jakémkoli zmatku, můžeš vědět, že tě Otec stále miluje.