Jedno z největších břemen, která jako pastýř mám, je: „Bože, jak mohu přinést naději a útěchu věřícím, kteří snášejí velkou bolest a utrpení? Dej mi zprávu, která odvrátí jejich pochybnosti a strach. Dej mi pravdu, která usuší slzy truchlících a dá píseň na rty těm, kdo jsou v beznaději.“
Poselství, které slyším od Ducha svatého pro Boží lid, je velmi jednoduché: „Jdi do mého Slova a stůj na mých slibech. Odmítni své pochybovačné pocity.“ Veškerá naděje se totiž rodí z Božích zaslíbení.
Jednou jsem dostal dopis, který to nádherně živě ilustroval. Byl od matky, která napsala: „Mé dceři je šestnáct let. Trpí degenerací svalů, vazů a kloubů a má extrémní bolesti dvacet čtyři hodin denně. V roce 1997 jsem kvůli té stejné bolesti ztratila syna, který spáchal sebevraždu. Bylo mu dvaadvacet, když si po devíti letech utrpení vzal život. Nemohl už více vydržet bolest.
Moje dcera byla baletkou a těšila se, že půjde na Julliard School v New Yorku. Ale její sny se rozpadly, když ji postihla stejná nemoc, která trápila jejího bratra. Doktor řekl, že její bolest na stupnici od 1 do 10 je na 14. Množství léků, které by zabraly, by ji zničilo ledviny, takže je nemůže užívat.
Miluje Pána a je radost být s ní. Je úžasnou básnířkou, její básně se objevily ve více než 15 publikacích a je uvedena i na seznamu „International Who’s Who in Poetry.“
Tváří v tvář všemu, uprostřed neustávající bolesti těla i duše, matka a dcera vložily svou důvěru do Božího slova. A Pán jim dal pokoj.
Pokusil se ti už nepřítel říct, že tě Bůh obešel? Byl jsi v pokušení dospět k závěru, že Pán není s tebou? Už ses téměř vzdal víry? Vlož svou naději do Pánova Slova:
„Nikdy tě neopustím a nikdy se tě nezřeknu.“ (Židům 13,5)
„Hospodin je útočištěm utlačovaných, útočištěm je v dobách soužení. Ať v tebe doufají, kdo tvé jméno znají, neopustíš, Hospodine, ty, kdo tě hledají!“ (Žalm 9,10-11)