Ježíš řekl: „Nezanechám vás osiřelé, přijdu k vám“ (Jan 14,18). Kristus shromáždil své vyvolené k poslední večeři předtím, než šel na kříž. Ti muži byli velice smutní. Mají přijít o svůj jediný zdroj útěchy.
Ježíš byl jejich průvodce, učitel, radost, pokoj a naděje a nyní je opouštěl. Postavili svůj celý svět na něm a on už s nimi nemohl být.
Ježíš samozřejmě věděl, že učedníci budou čelit pronásledování, utrpení, ztrátě jistot a dokonce i mučení pro jeho jméno. Přesto pochybuji, že učedníci rozuměli slovům Krista, když jim řekl, že je nezanechá bez útěchy. Říkal v podstatě toto: „Nikdy vás nenechám čelit bitvám samotné. Nikdy vás nenechám bezmocné nebo bez síly proti ďáblovým útokům. Budete čelit utrpení, ale já znám Otcův plán s vámi. Kdybyste to věděli a rozuměli tomu, vaše srdce by se radovala, protože já jdu k Otci.“
Ježíš řekl učedníkům: „A já požádám Otce a On vám dá jiného Přímluvce, aby byl s vámi na věky.“ (J 14,16) Říkal učedníkům: „Opouštím vás jako člověk a vrátím se k vám jako Duch.“ Ano, Duch svatý je skutečný Kristův duch a přebývá v těch, kteří jsou znovuzrozeni v Kristu a chodí vírou v jeho dílo na kříži.
Poslání Ducha je potěšit Kristovu nevěstu v nepřítomnosti ženicha - Ježíše. Pokud je zde potřeba utěšitele, tak jistě musí být ti, kteří potřebují utěšit. Jednoduše řečeno, každý, kdo následuje Krista, bude čelit bolesti a utrpení.
Bůh poslal Ducha, který má moc ochránit tě od spárů satana. Přišel, aby pozvedl tvého ducha, odstranil všechno zoufalství a zaplavil tvoji duši Otcovou láskou.
„A nejen to: chlubíme se i utrpením. Vždyť víme, že z utrpení roste vytrvalost, z vytrvalosti osvědčenost a z osvědčenosti naděje. A naděje neklame, neboť Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán.“ (Římanům 5,3-5)