Ve své epištole Titovi nám Pavel zanechal důležité pokyny ohledně Kristova velikého pověření kázat evangelium. Pavel právě opustil Krétu, kde se setkal s pronásledováním, a když odešel evangelizovat do dalších měst, zanechal zde Tita a některé další vůdce.
Kréta byla hříšným městem, ovládala ji smyslnost, a mladí vůdci toužili ji opustit. Pavel jim ale přikázal, aby zůstali, a vysvětlil jim, že jsou pro to dobré důvody: „Proto jsem tě ponechal na Krétě“ (Titovi 1,5). Potom zdůraznil nezbytnost – praktické posilování spasení v každodenním životě jak vůdců, tak i starších a celého sboru.
Krétské dilema je shodné s tím naším dnešním. V posledních několika dekádách zažila Amerika obrovský pokles víry; vlastně byl náš národ dramaticky proměněn. Již nejsme křesťanskou společností, která spěje k sekularismu; ale jsme sekulární společností, která rychle spěje k pohanství.
Tito mladí vůdci odešli na Krétu, aby pozvedli církev, jmenovali starší a zřídili křesťanskou přítomnost, všechno se jim podařilo, i přes velké obtíže. Pavel je vyškolil a byl si vědom jejich těžkostí: „Jeden z nich, jejich vlastní prorok, řekl: Kréťané jsou samí lháři, zlá zvířata, lenivá břicha“ (Titovi 1,12). Proč je Pavel zanechal v tak temné a zlé kultuře? Aby ukazovali na život a světlo Ježíše Krista.
Bůh má vždy v temné kultuře pozůstatek lidu. I v nejhorší době se objevuje svědectví světla uprostřed temnoty. Jak říká Ježíš, máme být solí, těmi, kdo propagují život v prostředí úpadku. „Vy jste sůl země; jestliže však sůl pozbude chuti, čím bude osolena? K ničemu již není, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali“ (Matouš 5,13).
My jsme těmi, které Bůh určil, aby byli světly v temném místě i v temné době. Asi nechceš žít v kultuře plné hříchu, jako je ta americká, nebo nechceš vychovávat své děti ve společnosti, která se stále více bouří proti Bohu, Ježíš však má plán pro tvůj život v této době a na tomto místě. Jsi zde právě teď z Božího důvodu: abys nadále ukazoval této generaci Boží slávu.