Kdyby naši představitelé prohlásili, že nemají ani ponětí o tom, jak vládnout a řídit zemi, národ by se propadl do zmatku a obav. Přesně to se stalo za vlády krále Jóšafata, když se k judskému království blížily armády tří znepřátelených zemí. Tento mocný král svolal celý národ a místo toho, aby představil svůj bojový plán a neprodleně zahájil válečné přípravy, předstoupil před lid a začal Bohu vylévat své srdce: „Hle, odplácejí se nám tím, že vytáhli, aby nás vyhnali z tvého vlastnictví, které jsi nám podrobil. Bože náš, což je nebudeš soudit? Vždyť v nás není síla proti tomuto velkému davu, který táhne proti nám. Nevíme, co máme dělat, ale k tobě obracíme oči.“ (2.Paralipomenon 20,11-12)
Co je to za plán? Žádný program, žádné usnesení válečné rady, žádné skvělé taktické plány. Jóšafat prostě jen prohlásí: „Je toho na nás moc a nevíme, co máme dělat – ale obracíme oči k Pánu.“ Věřte nebo ne, ale dokonce ani ti nejsvatější lidé, kteří chodili po Zemi, plně neporozuměli zápasu mezi tělem a Duchem. Pohleďte na různé denominace, které tu máme – a spory ohledně učení. Lidé dnes stále v mnoha věcech tápou.
Na každého z nás občas přichází nutkání „uvést věci do pohybu“ na vlastní pěst a může se stát, že tím zhatíme Jeho plán. Také může přijít nepřítel a způsobit, že se dostaneme do bodu, kdy naše srdce zděšeně křičí: „Co mám dělat?“ Bůh má pro nás odpověď: „Ale já budu vyhlížet k Hospodinu, čekat na Boha, který mě spasí. Můj Bůh mě vyslyší.“ (Micheáš 7,7)
Na druhou stranu je důležité si také uvědomit, že „hledět na Pána“ neznamená složit ruce do klína a čekat, až On všechno vyřeší. Znamená to čekat, dokud nám Pán neukáže cestu. Ježíš řekl: „Já jsem ta Cesta, Pravda i Život.“ (Jan 14,6)
Drahé Boží dítě! Bůh tě touží vést, tak přebývej v Jeho blízkosti a svůj zrak upínej k Němu.