Prorok Izaiáš řekl o Izraeli: „Běda vzpurným dětem! praví Hospodin. Spřádají plány, jež nejsou ze mne, vstupují do smlouvy ne s mým Duchem, a tak jen vrší hřích na hřích“ (Izaiáš 30, 1). Hebrejské slovo „běda“ zde vyjadřuje hluboký smutek a žal nad tím, co Bůh označuje jako vzpoura, ve významu odpadnutí, svéhlavost, odvrácení.
Bůh řekl jednoduše toto: „Mí lidé už se mě neptají. Nehledají u mě vedení ani radu. Místo toho spoléhají na sílu těla a pokaždé, když jednají beze mě a obrátí se pro pomoc ke světu, vrší hřích na hřích. Přestali důvěřovat mocné pravici Boží.“
Dnes mluvíme o vzpouře, hlavně když někdo odmítne poslouchat Boží Slovo a začne si s drogami, alkoholem, sexuální nemorálností a dalšími těžkými hříchy. Ale vzpoura, již má Bůh na mysli zde, je mnohem vážnější než tyhle věci. Boží lid si řekl: „Nebudeme s tím Boha obtěžovat. Máme vlastní rozum a uděláme to po svém.“
Boží děti vědí velmi dobře, že mají důvěřovat Hospodinu v každé situaci, jakkoli bezvýznamné. Žalmy jim to neustále připomínají: „Vždyť má duše hledá útočiště v tobě! Hledám útočiště ve stínu tvých křídel (Žalm 57, 1). „Vždycky jsi byl mou pomocí – zpívám ve stínu křídel tvých!“ (Žalm 63, 8).
Boha rmoutí, když se snažíte uskutečnit své plány a nečekáte na Jeho jednání. Opravdu se chcete za všechno modlit a dát Bohu plnou kontrolu, ale často, když přijde krize a zdá se vám, že se dlouho nic neděje, vezmete věci do svých rukou. Možná ztrácíte trpělivost s Božím načasováním, ale je důležité si uvědomit, že váš vlastní rozum nenaplní nejlepší Boží plán. A Slovo slibuje, že když budete Bohu důvěřovat, dá vám útočiště a místo pro jásání.