Bůh nás nabádá, abychom se nebáli protivníků. „Neboj se jich!“ (Deuteronomium 7, 18). Pro Izraelce znamenalo ono „jich“ početné, dobře vyzbrojené pohanské národy, s nimiž se v zemi zaslíbené střetávali. Pro nás dnes „jich“ představuje každou starost, problém nebo obtížnou zkoušku, s níž se střetáváme v životě.
Bůh řekl, že se nemáme bát, a žádné jiné vysvětlení není třeba. Bůh je všemocný a moc dobře ví, jakým satanským útokům čelíme – ví o každé léčce, zkoušce i pokušení. Přesto říká: „Ničeho se nebojte!“
Bůh řekl i Abrahamovi, muži, který žil v cizí zemi obklopený mocnými králi, aby se nebál. Abraham neměl tušení, kde skončí, ale Bůh slíbil, že bude jeho štítem a nesmírnou odměnou (Genesis 15, 1). Bůh Abrahamovi říkal: „Budeš procházet těžkostmi, ale já tě ochráním.“ A Abraham uvěřil Božímu slovu: „Abram tehdy uvěřil Hospodinu a ten mu to počítal za spravedlnost“ (Genesis 15, 6).
Stejné slovo dostal i Abrahamův syn Izák. Také on žil v nepřátelském prostředí uprostřed Filištínů, kteří ho nenáviděli a pronásledovali. Chtěli ho dostat ze země a Písmo říká, že Filištíni zasypávali studně, které vykopal Abraham a nechal Izákovi (viz Genesis 26, 15). Izák zakoušel konflikt celý život a určitě si někdy říkal: „Bože, proč jsi mě usadil právě sem?“ Ale Bůh řekl: „Neboj se, neboť jsem s tebou. Požehnám ti a rozmnožím tvé símě“ (26, 24).
I my jsme děti Abrahamovy a Bůh nám slíbil to samé, co slíbil Abrahamovi a jeho potomkům: „A když jste Kristovi, jste símě Abrahamovo a dědicové podle zaslíbení“ (Galatským 3, 29). Náš nebeský Otec vidí každý krok, který v životě uděláme, a navzdory všem našim zkouškám a těžkostem nás v Písmu znovu a znovu vyzývá: „Nebojte se!“