Krátce po Ježíšově vzkříšení, když se šli Petr s Janem modlit, potkali chromého muže, který žebral před chrámovou branou. Toho muže nosili k bráně žebrat každý den. Poprosil Petra a Jana o almužnu. Petr odpověděl: „Stříbro a zlato nemám, ale co mám, to ti dám: ve jménu Ježíše Krista Nazaretského vstaň a choď!“ (Skutky 3,6). Muž byl okamžitě uzdraven a v nesmírné radosti začal poskakovat a chodit po chrámu a volat: „Ježíš mě uzdravil!“
Lidé chromého poznali a všichni byli naplněni úžasem nad tím, co viděli. Petr s Janem využili situace, začali směle kázat o pokání a tisíce lidí byly spaseny (viz Skutky 4,4). Ale když představení chrámu viděli, co se děje, rozzlobili se a nechali je vsadit do vězení. Poté se jich ptali: „Jakou mocí a v čím jménu jste to udělali?“ (4,7). Samozřejmě věděli, jaké jméno se tu káže, ale schválně se to snažili nevidět.
Duch svatý dodal Petrovi odvahu a on představeným odpověděl: „…ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, kterého vy jste ukřižovali a jehož Bůh vzkřísil z mrtvých…na světě není lidem dáno jiné jméno, v němž bychom mohli být spaseni!“ (4, 10 a 12). Vůdcové byli ohromení a „žasli a poznali na nich, že byli s Ježíšem“ (4,13).
Co bylo tím znamením, podle nějž Petra a Jana poznali? Byla to Ježíšova přítomnost! Představení si uvědomili: „Ukřižovali jsme Ježíše, a přesto dnes promlouvá skrze tyto dva muže.“ V tu chvíli naplnili Petr s Janem Ježíšovo přikázání, aby o Něm svědčili „v Jeruzalémě“ (Skutky 1,8). Věřím, že v těchto posledních dnech mocné Boží svědectví nevzejde z pouhého kázání. Ale také skrze ty, kteří „byli s Ježíšem“, trávili s Ním čas o samotě a hledali Ho celým srdcem a celou duší.
Existuje snad větší důkaz Boha než životy proměněné nadpřirozenou mocí Krista? Ať se o vás říká: „Ten muž, ta žena, byl(a) s Ježíšem!“