Pavel, dříve známý jako Saul z Tarzu, cestoval do Damašku, aby zajal křesťany a přivedl je do Jeruzaléma do vězení. Ale v blízkosti Damašku se Saulovi zjevil Ježíš a oslepil jej. „A Saul po tři dny neviděl, nic nejedl ani nepil.“ (Skutky 9,9)
Po dobu těchto tří dnů se Saulova mysl měnila. Celou dobu se modlil, zvažoval svůj uplynulý život, a začal pohrdat tím, čím dosud byl. Tehdy se ze Saula stal Pavel.
Saul byl velmi pyšným člověkem, hrdým na to co dělal. Chtěl se zavděčit vysokým církevním hodnostářům, ale po svém obrácení řekl: „A vůbec všecko pokládám za ztrátu, neboť to, že jsem poznal Ježíše, svého Pána, je mi nade všecko. Pro něho jsem všecko ostatní odepsal a pokládám to za nic, abych získal Krista“ (Filipským 3,8).
Pavel byl mužem, který mohl říci: „Kdysi jsem byl někdo. Všichni moji vrstevníci, včetně mých kolegů zákoníků ke mně vzhlíželi. Byl jsem vysoce hodnocen a byl jsem považován za svatého muže, mocného učitele zákona. Měl jsem v zemi dobrou pověst a byl jsem v očích lidí bezúhonný. Ale když mne Kristus zajal, všechno se změnilo. Usilování, soutěžení — všeho, o čem jsem si myslel, že dává mému životu smysl — jsem se vzdal. Viděl jsem, že jsem zcela míjel Pána.“
Pavel si myslel, že jeho náboženské ambice — jeho zápal, soutěživý duch, skutky i zaneprázdněnost — byla spravedlnost. Ale Kristus mu zjevil, že to vše bylo tělesné a sobecké. Proto Pavel prohlásil: „Odložil jsem všechnu touhu po úspěchu a uznání a vydal jsem se Pánu do služby.“ (viz 1. Korintským 9,19)
Pokud toužíš být zbaven zaměření na sebe, ambicí a touhy po světském uznání, povzbuzuji tě, abys následoval Pavlova příkladu. Nevím o žádném jiném způsobu, jak dostat srdce služebníka, než skrze modlitbu.