„Zdalipak půst, který já si přeji, není toto: Rozevřít okovy svévole, rozvázat jha, dát ujařmeným volnost, každé jho rozbít?“ (Izajáš 58,6) Bůh říká, že půst, který se jemu líbí, začíná v našich vlastních srdcích. Máme přijít k Bohu, abychom od něj dostali svobodu od útlaku a otroctví všeho druhu.
Když věřící vstoupí do období půstu, měli by správně připravit své srdce, aby mohli od Boha něco nadpřirozeného obdržet. Jednou z nejdůležitějších duchovních charakteristik je pokora: „Toto praví Vznešený a Vyvýšený, jehož přebývání je věčné, jehož jméno je Svatý: ‚Přebývám ve vyvýšenosti a svatosti, ale i s tím, jenž je zdeptaný a poníženého ducha, abych oživil ducha ponížených, abych oživil srdce zdeptaných.‘“ (Izajáš 57,15)
„Zkroušený a ponížený duch“ - takové je srdce člověka, který hledá Boha, který je ochotný opustit věci světa, a snaží se hluboce poznat nebeského Otce. Když zůstáváme před Pánem pokorní, oživuje naše srdce. Dýchá do nás sílu a život, duchovní vitalitu, osvěžuje nás, obnovuje, posiluje na duchu. „Ale ti, kdo skládají naději v Hospodina, nabývají nové síly; vznášejí se jak orlové, běží bez únavy, jdou bez umdlení.“ (Izajáš 40,31)
Potřebujete sílu? Potřebujete, aby Bůh mocně konal ve vašem životě, tak jako dosud ještě nekonal?
Pokud přijdete k Bohu a naštvaně se něčeho dožadujete, nebude vám naslouchat. „Proč, když se postíme, ty to nevidíš, pokořujeme svou duši, a ty o tom nevíš?“ (Izajáš 58,3) Ale pokud k němu přicházíte se zlomeným srdcem a v duchu opravdové pokory, říká vám: „Vidím, že jste zkroušeni v duchu, jsem tady, abych oživil vaše srdce.“