Bývalý astronaut Charlie Duke jednou mluvil o tom, jaké to bylo nacházet se v malé kosmické kabině 28 000 mil od země na cestě k Měsíci. Když se posádce otevřel výhled na naši planetu Zemi, někdo zvolal: „Jak neuvěřitelný pohled!“ Všichni se podívali a uviděli planetu Zemi, jak podivuhodně visí v černém prostoru — obrovský, zářící balón, bez jakéhokoli opěrného bodu. Celá posádka byla tím pohledem ohromena; věděli, že toto mohl vytvořit jen nepředstavitelný Stvořitel
Bůh úžasně upozornil na svoje stvoření, když vedl Joba z jeho utrpení. „Kde jsi byl, když jsem zakládal zemi? … kdo kladl její úhelný kámen?“ (Job 38:4, 6). Ptal se: „Co drží zemi ve vesmíru?“ A pokračuje dále: „Kdo dal moři hranice? Kdo řekne mocnému oceánu: ‚Dosáhneš až sem, ale ne dále‘? Co brání vlnám překonat zemi? A kde je pramen, z něhož povstalo moře?“
„Jak je světlo odděleno od tmy? Odkud se bere vítr a kdo určuje jeho směr? Jak se rodí déšť? Může člověk vytvořit blesk, hrom, mraky? Kdo dal divokost a krotkost do přirozenosti zvířat? Kdo si myslíš, že dal všechny tyto síly přírody na své místo, Jóbe?“
Tímto vším Jóbovi řekl: „Obviňuješ mě, že tě přehlížím a zpochybňuješ moji moc tě vysvobodit, přestože jsem ti ukázal, jak se starám o všechno své ohromné stvoření“ (přečti si Jób 38 a 39).
Jób byl zcela ohromen a když se znovu podíval na své problémy, řekl: „Byl jsem tak pošetilý. Díval jsem se na špatné věci. Soustředil jsem se na svoji bolest, místo toho, abych se díval na tebe a tvoji velikost. Já vím, že ty můžeš udělat cokoliv, a také vím, že žádný tvůj úmysl ti není možné překazit.“ (viz 42:2)
Když necháš své oči hledět na Boha a jeho velikost, tak strach a pochybnosti nemohou ovládnout tvé srdce.