Navštívil jsem 60 různých zemí po celém světě. V mnoha z nich lidé trpí jen proto, že jsou křesťané.
Například v Turecku nebo Jordánsku se s dětmi z křesťanských rodin ve škole zachází jako s vyvrhely. Nazývají je nejrůznějšími jmény. Dávají jim špatné známky. Jednoduše proto, že nesou jméno Kristovo, jsou jejich práce hůře hodnoceny. Je zde ohromné pronásledování. Ve většině zemí světa je perzekuce lidí za to, že jsou křesťany, normou. Právě teď v některé části světa někdo umírá pro víru. Na druhou stranu v USA máme náboženskou svobodu.
Mluvil jsem s pastorem, který je hlavou denominace v Jordánsku, a zmínil jsem: „S tím pronásledováním, které vy a vaše děti nesete, musí být pro vás těžké obstát a být křesťany v takové kultuře.“
Odpověděl: „V takové kultuře je snadné obstát. V Americe je to těžké. Raději vidím, že mé děti poznaly, že žít pro Krista je boj. Raději vidím, že mé děti vyrůstají v islámském státě, jako je tento, než v Americe, kde by byly bombardovány světskými programy, které nás mají odvést od Boha a Ježíše Krista.“
V naší kultuře je lehké být křesťanem, ale tím se nesmíme nechat odvést od Boha. Největší tragédií bude, když církev přestane svítit, když přestane vidět Ježíše vyvýšeného, když přestane vyvyšovat Boha jako svatého, čistého, spravedlivého a jediného pravého.
Jak nás Písmo vybízí: „Posilněte se v Pánu a v jeho nesmírné moci. Oblečte si celou Boží zbroj, abyste se mohli postavit ďáblovým úkladům. Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla.“ (Efezským 6,10-12)
Kéž bychom byli církví skutečně věrnou Božímu Slovu a neustále přinášeli pravé a plné zjevení Boha.