Jan Křtitel byl mužem slova. Celý svůj život strávil studiem Písma o samotě a rozjímáním nad zákonem. Ukázal na Ježíše a řekl. „Hle, beránek Boží“ (Jan 1,29). Viděl Ducha svatého, který sestoupil na Krista jako holubice a slyšel Otcův hlas, který prohlásil Ježíše za svého vlastního Syna. Nyní se Jan ocitl ve vězení, jeho mocná, pomazaná služba byla zastavena zkaženým králem Herodem (viz Lukáš 3,19-20). Zástupy, které následovaly Jana, byly nyní pryč – „hlas volajícího na poušti“ ztichl.
Janova veřejná služba trvala pouze rok, ale během té doby Bůh demonstroval svoji moc skrze Janovo kázání. Ježíš věděl, že tento ohnivý prorok by raději zemřel, než aby byl zamčený ve vězení. Koneckonců, celý život se pohyboval po otevřené poušti, procházel zemí a spal v jeskyních.
Když byl Jan uvězněn, jeho duši přepadla jakási hluboká, temná zkouška a on začal pochybovat. Jan se musel divit, proč jej Ježíš nevysvobodil z vězení. Koneckonců Izaiáš prorokoval, že když přijde Mesiáš, bude vyvádět vězně na svobodu. Upřímně, Ježíš nežil podle Janových očekávání. Byl opravdu oním zaslíbeným Mesiášem (viz Matouš 11,2-3)?
Ten stejný ďábel, který pokoušel Ježíše na poušti, se pokusil zničit Janovu víru. Používá proti nám stejné lži a klamy i dnes. Jeho záměrem je zasadit v nás semínka pochybnosti o Božím slově, o jeho zaslíbeních, o jeho zalíbení v nás. Satan chce, abys začal být netrpělivý, když čekáš na odpovědi na svoje modlitby. Ale netrpělivost vůči Bohu může způsobit, že tvoje modlitby se promění v podivný smrad, přitom mají být sladkou vůní kadidla.
Jakub 1,2-4 nám dává toto povzbuzení: „Mějte z toho jen radost, moji bratří, když na vás přicházejí rozličné zkoušky. Vždyť víte, že osvědčí-li se v nich vaše víra, povede to k vytrvalosti. A vytrvalost ať je dovršena skutkem, abyste byli dokonalí a neporušení, prosti všech nedostatků.“